Různé

V štítu znak měl,
v očích oheň vojáka,
hrdou píseň si pěl,
mečem zabil hněvavého bídáka.

Včera se mi, moje milá, zdálo o Tobě,
znáš to dítě, co hlavou kolíbalo
pokaždé, když usínalo,
až po chvíli, až po době.

Tys’ rázovala po pokoji, jak meluzína po střechách,
jak černá kočka do všech vrátek,
jako smrtka na Orloji pak zatahalas’za špagátek,
už nemám strach!

Z jizev, co se nezahojí,
z věcí, co jsou ve Tvé moci,
ze snů, co se v noci zdají,
o dětech, jak se kolíbají
o Tobě, jak tancuješ mi na hrobě,
už nemám strach
- jen divný pocit!

Nenávist ke všemu, co je krásné,
znetvořený svět roztočený kometou
na cestě zatracení.
A Bůh odvrátil svou tvář
od země zmítané válkou,
aby nespatřil krev nevinných
stékat ze svých rukou.
V mé dlani umírá motýl,
má polámaná křídla.
Stokrát budiž proklet ten,
jenž okovanou botou
rozdrtil sedmikrásku.
Ve své duši nesl smrt.

Přišla noc, která hustou tmou pokořila den,
srazila jej na kolena
a jako smrtící mrak rozprostřela svá křídla.
Jen čas utíká
v našem pochybeném století,
bouřlivě protestujíc proti tomu tempu,
které nevědomky zvyšujeme
až na neúměrnou mez.
Slepí ve světle, slepí ve tmě,
učíme své děti žít
s krutou, nelítostnou hrozbou
Damoklova meče nad hlavou.

Pod našima okny, teče vodička.
Napoj mne má milá a usmaž vajíčka.

Duše otevřená pro každého,
na dlani srdce pro potřebného.
Se slovem něžným na rtech,
ruce, které hladí, ač jsou v poutech.
Žalem lidským svázaná,
lidem bez citu předhozená.
Přec na tváři úsměv má a každému jej rozdává,
duše kouzelná.

Hledal jsem pramen v pouštích
umíral žízní
a nenacházel
čekal jsem spánek
který bezesný
nepřicházel
Ač stokrát ztracený
jsem zase blíž
cítím tě, jsi mnou
já zas tebou
Tak sám sebe hledám
A nenacházím

Tak mi asi příští týden neporostou vousy,
baba chodí po nádvoří, hrobař krumpáč brousí,
baba dala hlt si píva,
a teď na mě z dálky kývá,
už radují se brouci.

Tak mi asi příští týden už neporostou vousy
- slyšíš kroky za dveřmi?
To pro Tebe jdou si!

Ruská loď a švédská vlajka,
na ní finský generál,
čínský plavčík, Kazachstánka,
jeden Nor, no a tak dál.

Všichni plují pod tou vlajkou,
symbolem švédské státnosti,
v ledovém Severním moři,
promrzlí až na kosti,
dobrodružství bílému vstříci,
ku vědecké radosti.

Na svatého Valentýna
dávají se dárky.
Alík říkal, to je psina,
já jsem dostal párky.

Kravička dostala pro tele,
velikou náruč jetele.
Medvěd dostal soudek medu,
medvěd lední kostku ledu.

Homoli cukru včelička,
bledulky barvu na líčka.
Sedmikráska od bělásků,
osmou krásku na obrázku.

Slavík dostal od skřivánků,
melodií celou stránku.
Batolátka od červánků,
sny do hlubokého spánku.

Řádek brambor mandelinky,
Valentýnka konvalinky,
a je konec cinky-linky,
ještě pusu od maminky,
zachumlat se do peřinky,
a už hezky spát.