Romantické básničky o lásce

Nádherně se cítím
zaplavená kvítím,
zvlášť když mi jej dal ten,
co je můj sen.

Ztrácím tě lasko má
Čekám na slova tvá
Když se na mě upřou oči tvé
Svírá se srdce mé

(lásko, tak jsem, své vyznání Tobě, pustil na Tvé přání do světa)

Ten den byl jako sen, dnes zdá se mi.
Den, kdy objevil jsem, svou lásku na zemi.
Ten den počasím nevlídný, změnil život můj
tak smutný a neklidný.

Ten den našel jsem grál mého života.
Ten den, po době dlouhé, já našel v sobě odvahu!
Odvahu mužům danou od boha. Odvahu vztáhnout ruku po kráse.
Odvahu s ženou snů mých, setkat se.

Ten den, nejistotou mučen až chlapeckou,
já prvně vzal Tvou ruku v svou.
Ten den v mém srdci stále je.
A vzývat krásu, něhu Tvou je díkem Tvojí osobě!

Ten den jsem poznal poprvé, jak milovat Tě je nádherné.
Ten den navždy chci do srdce si vrýt,
vždyť i dítě chce den narození svého, v paměti mít.
Ten den byl i já narozen. Jak narodit se dospělý muž může?
Odpoví Ti snadno ten, kdo trhal rukou holou, pro lásku svou růže.

Pokračování básničky

Stále a víc po tobě toužím,
ne, není to náhoda, dnes to vím,
dnem i nocí o tobě sním,
sejít s tebou, se musím.

Jsi poupě, voníš na louce v trávě,
co za ranní rosy, rozkvétá právě,
vůně, toho květu, mě zmámila,
až se z té vůně hlava zatočila.

Rty něžné, plátky květů z růže rudé,
vidím a sním, zavřu oči, jsou všude,
jediný dotek a ledy tou vášní roztají,
v srdci svém nosím tě potají.

Pleť máš jemnější, než hedvábí,
k dotykům, polibkům žhavým, mě svádí,
žár chci, v dlaních svých cítit,
vůně láká, stále víc, musím ji políbit.

Pokračování básničky

Pod hvězdnatou oblohou,
kam jen milenci mohou,
vidím nás, jsme tam spolu
a míříme ruku v ruce domů.

Dvě srdíčka vedle sebe,
přes ně bílá páska,
to aby vydržela
ta naše láska.

Nezapomínám, naopak vzpomínám.
Vzpomenu si na tebe, srdce bušit přestane.
Sním o nádherném životě,
a né o smutku v temnotě.
Tebe však nikdy nedostanu,
sama napořád zůstanu.
Zamilovala jsem se, nevím proč a jak,
snad jednou vyjde mi slunce zář.
Nejsi nikdy vedle mě, ale stále vidím tvou tvář.
Nikdy nebudeš patřit mně, už aby byl konec dne.
Začnu snít, ve snech můžu tě napořád mít.
S tebou život jako z pohádky je,
pouhá myšlenka to je.
Ty žiješ si svůj sen,
vyjedeš si s motorkou občas ven.
Máme stejný sen, ale každý jiný den.
Číslo s názvem věk, vysmívá se nám už pár let.
Oba stejný máme svět, říct si musíme pár vět.
Ty o mně ani nevíš, zažili jsme pěkný víkend.
Nevím, jestli jsi mě jenom zkoušel
nebo se vážně pokoušel.
Víno skvělé, tvé oči sledující úžasné.
Pak pusu na tvář dal jsi mi,
do myšlenek dostal ses mi.
Ráno splnilo se mi, fotka s tebou,
vzpomínky krásné dal jsi mi.
... Děkuji ...

Chtěl bych se dotýkat Tvých vlasů
zabořit prsty do té nádhery.
Chtěl bych se dotýkat Tvých očí
zabloudit v hlubinách té záhady.

Chtěl bych se dotýkat Tvých uší
a šeptat do nich spoustu krásných slov.
Chtěl bych se dotýkat Tvých tváří
zulíbat na nich každý krásný bod.

Chtěl bych se dotýkat Tvých retů
a nechat na nich zemřít duši svou.
Chtěl bych Tě líbat na Tvé rety
snad mi Tvé ANO říci pomohou.

Chtěl bych se dotýkat Tvé šíje
vystihnout její něžnou nádheru.
Chtěl bych se dotýkat Tvých ramen
pocítit jejich sladkou důvěru.

A chtěl bych pomáhat Tvým pažím
odnosit tíhu obyčejných dní
Chtěl bych se dotýkat Tvých loktů
říci jim ať Tě nikdy nezradí.

Pokračování básničky

Roků máš víc než já,
v hlavě stále nosím tě jen já.
I když vím, že nám dvěma osud nepřeje,
tak zůstaneme zatím přátelé.
Tam někde v době budoucí si snad řekneme víc.
Přátelství skončí a bude něco víc.

Tam za sbírkou plnou básní a ještě o kus dál
žije prokletý básník, co verše své jen psal
za sílu svých svalů duši citlivou schoval
byla křehká jako sklo, pečlivě ji hlídal.

Zasněný, spíš jako blázen lidem připadal
hlavu v oblacích, nic kolem sebe nevnímal
životem svým bloudil, cestu svou hledal
sklízel jen výsměch, když beznaději propadal.

Otevřela mu duši svou a tak ji potkal
tu dívku křehce nádhernou a najednou se všemu smál
kouzlo života pochopil, najednou se radoval
našel svou lásku, poezii a srdce své jí daroval.

V sobě jsi ji nosil a každou noc usínal
byla jen tvá a celým srdcem jsi ji miloval
tisíc tváří a tisíc jmen jsi jí ve svých básních dal
jak je krásná, vždyť její vůni jsi znal.

Pokračování básničky