Ztracené kotě

Černá tma zahalila tvůj kožíšek
Byl jsi tak malé nevinné kotě
Divočinu pozoroval jsi z výšek
A mňoukal svou árii o životě

Měli jsme tě rádi, všude jsi se pletl
Černý jak uhel a přítulný
Pak jednou jeden z nás se spletl
Ty jsi utekl a stal se potulný

Hledali jsme tě, ale po tobě se slehla zem
Svět spolkl nevinnou kočičí duši
Stále tě volám a chodím ven
Ale nikde nevidím tvůj zahnutý ocas a uši

Je už to dlouho a ty už tady nejsi
Nemohl jsi přežít sám
Jediné, co mi zbylo, je fotka, kde jsi
To je vše, co po tobě mám