Tu plachetnici jsem vyrobil,
je pevná jako víra naše.
Po moři popluje až za obzor,
je silná a ona to dovede...
Po malých vlnách se kolébá tiše,
hejno delfínů, trochu zmatených,
nás cestou doprovází.
Poplují s námi na sever i na jih.
Většina se raduje a skotačí,
menšina se jenom po hladině plazí.
Usmíváš se, lásko má, že my dva
a kolem nás jenom voda slaná
se tu každé ráno spolu probouzíme,
při východu slunce
a mořská hladina je tichá.
My dobře už ji známe a dobře jí rozumíme...
To svítání a ta modrá obloha bohatá
je jako čerstvá zeleň na talíři.
Je jako ty, když se koupeš v moři nahatá.
I ten slabý vítr, co kolem tebe vodu víří.
Voda tě nadnáší, ty svým tělem ji zahříváš.
To teplo tvé, vše v moři probouzí,
i těm podmořským rostlinám, jim prospíváš.
Moře tu rozkvetlo, voní po jasmínu.
Tu vůni, co já dobře znám,
ve vlasech ji máš, na těle svém,
ten jasmín se odráží i ze tvého stínu...