Verše
 
Kategorie
Snad omylem, osudem snad,
jejž sudičky mi přály...
Já chtěl Ti něco ukázat,
co právě mizí v dáli...

Když prsty moje místo nebe,
ač duše má to nechtěla...
Nezištně pohladily Tebe,
Ty jsi se trochu zachvěla...

Tvůj úsměv a pohled štěněte
já četl líp než slova...
Beze lsti, srdcem dítěte,
já věděl, že chci Tě znova...

Mé prsty snad cestu znaly,
nad paží, šíje, vlásky, tvář...
Krůček za krůčkem putovaly,
v Tvých očích byla hvězdná zář...

Náhle i rty blíž si byly,
jako by se hledaly...
I když jen letmo zavadily,
hned vášnivě se líbaly...

Přitiskla ses ke mně blíž,
já vůní Tvou byl vzrušený...
Pak šeptla jsi mi „Všechno smíš”,
nejhezčí slůvka od ženy.
To se mi líbí Sdílet na Facebooku

Láska

» Různé

Přidáno: 27. 8. 2021 - 16:58

Délka: 651 znaků

Posláno: 5x

Známka: 3,00 od 2 lidí

ID: 395291

Verš: střídavý ABAB

Filtr obsahu: není

Stav: zveřejněné

OHODNOCENO
To se mi líbí Sdílet na Facebooku
Web používá cookies. OK Info