Každý den vstávám s přetvářkou
- znuděná životem,
kdy konečně začnu žít ten svůj sen?
Duše spoutaná, s kamenem na srdci,
už sama ani nevím, co vlastně chci?!
Dřív bála jsem se nicoty, smrti v zapomnění,
teď jen přežívám a čekám na osvobození.
Kdy skončí tohle utrpení?
Jsem ztracená, uvízla jsem mezi životem a smrtí,
čím jsem si zasloužila tohle prokletí?
K čemu je mi žití bez smysluplného bytí?
Krutý to život, milosrdná smrt,
raději temnota místo života.