Verše
 
Kategorie
Každý den vstávám s přetvářkou
- znuděná životem,
kdy konečně začnu žít ten svůj sen?
Duše spoutaná, s kamenem na srdci,
už sama ani nevím, co vlastně chci?!
Dřív bála jsem se nicoty, smrti v zapomnění,
teď jen přežívám a čekám na osvobození.
Kdy skončí tohle utrpení?
Jsem ztracená, uvízla jsem mezi životem a smrtí,
čím jsem si zasloužila tohle prokletí?
K čemu je mi žití bez smysluplného bytí?
Krutý to život, milosrdná smrt,
raději temnota místo života.
To se mi líbí Sdílet na Facebooku

Smutné

» Různé

Přidáno: 17. 2. 2011 - 18:27

Délka: 458 znaků

Posláno: 26x

Známka: 2,29 od 28 lidí

Přidal: Hruzka

Autor: © Jarka

ID: 238419

Verš: sdružený AABB

Filtr obsahu: není

Stav: zveřejněné

OHODNOCENO
To se mi líbí Sdílet na Facebooku
Web používá cookies. OK Info