Básničky k Valentýnu - různé

Valentýnku, moje lásko,
dneska tobě posílám.
Ať víš, že já neustále
pro tě v srdci místo mám.

Je jen jeden poklad pradávný,
byť zlatem se netřpytí,
je všude kolem a neustále hlídaný,
už nekonečná staletí.

Je světlem pro slepé i spásou pro věřící,
když nezbývá už naděje,
je hvězdou jasně zářící,
co chudé zdarma zahřeje!

Nelze ukrást, nelze prodat,
s ním žiješ líp než králové,
když ho najdeš, chceš ho rozdat,
v nejbližší kopce slámové.

A co vy, taky ho dáte?
Jaký je ten váš lásky mlýn?
Nemáte a nebo máte?
Ten nejkrásnější Valentýn?

Chtěla bych ti být ještě blíž,
ale ty pořád jen sníš.
Přemýšlím nad cestou jak k tobě jít,
jak tvoji lásku mít.
Ale ty jsi lhostejný,
můj blázínku nádherný.
Snad abych už šla,
teď jedno přání bych měla.
Abys ty mně sebe dal
a už víckrát mi nelhal.

Však čas poví nám dvěma víc,
pak nechci už vůbec nic.

Chci být tou hloupou malou naivní,
chci dostat něco, o čem se jen sní.
Chci ti říct, že jsme si souzeni
a že budu bojovat o naše území.
Chci tě líbat po tvých rtech,
chci se ti zdát ve tvých snech.
Chci, abys mě jedinou miloval
a jen mě hýčkával.

Ke svatému Valentýnu ti z lásky verše posílám,
jen co budem spolu, sladkou pusu ti dám!
Srdce mé ti z lásky daruji,
protože tě tolik miluji!

Patnáct rudých růží
na Valentýna tě něco souží,
že by láska, že by smutek,
na Valentýna ti někdo utek.
Utekl ti za jinou, utekl ti pryč,
ale ty ho miluješ čím dál tím víc.

V tvém srdci už bydlí jiná,
sama jsem na Valentýna.
Opuštěná, v osamění,
tím pádem se všechno mění.
Tenhle svátek trávíš s jinou,
nevím jestli mojí vinou.
Mám v srdci jen černý stín,
pro mě umřel Valentýn.
Tahle báseň vystihuje,
že mě nikdo nemiluje.
Snad jindy, třeba příští rok,
já udělám další krok.

... kdo se umí krásně smát.
... kdo se umí ze života radovat.
... kdo umí mít něžně rád.
... s kým se není čeho bát.