Strašně krásné hnědé oči máš,
a na levé ruce prstýnek,
který už nejspíš nikdy nesundáš.

Bohužel to nejsem já, kdo ti tenhle dárek mohl dát,
pak si kleknout a jen toužebně se tě ptát:

Jestli celý život už jen se mnou býti chceš
a ty to kruté „ne” nikdy neřekneš.

Nejsem to já, vedle koho se každé ráno budíváš
a s ospalou krásou po celém těle
se na mě usmíváš.

Nejsem to já, ale chtěl bych být.
Tvá lesklá zbroj, i tvůj pevný štít.

Bránit tě před tmavou a zlou tmou,
byla bys už navždy velkou láskou mou.

Jenže ty se o tom asi nikdy nedozvíš
a u jiného muže budeš hledat skrýš.

Zlá je proto pro mě každá osamělá noc,
a ty se nikdy nedozvíš, jak miluji tě moc.

Že když jsem vedle tebe, nevnímám tvá slova,
jen užívám si tvoji blízkost zas a znova.

Že srdce opustit mé tělo chce
a vrhnout se ti do náruče.

Nemůžu dýchat, myslet, mluvit,
jen se chci celý život k tobě tulit.

Jsi moje první laska a to se nikdy nezmění,
však tvé „přátelství” je pro mě jako vězení.

Ale jsem vděčný,
že jsem mohl poznat zrovna tebe,
jen díky tobě vím, jak chutná nebe.