Básničky o zvířatech a přírodě

Předjaří zatím venku vládne
počasí je denně chladné.
Zima týdny trvá ještě
mrazivé jsou i noční deště.

Tu náš hrdina, pupen jabloňový
udržujíc svůj pocit snový
už vyrašit, světu ukázat
zelenou krásu na tisíckrát.

Matko, prosím, mízu dej
vyrazíme v světa rej
uvidíme slunce zblízka,
vězením nám naše klícka.

Vyčkej času, lístku malý
růstem, barvou dojdeš chvály
zatím spi či podřimuj
však nastane den, ten tvůj.

Pouze březen, měsíc třetí
často nádherníci ve větvích se třpytí
vločky, krystaly to sněhové
vyčkej, vyčkej, dítě bláhové.

Případný mráz, byť na chvilku
spálil by ti košilku
neviděl bys bratry víc
nezažil bys zhola nic.

Ani svěžího větru chlácholení
kapek deště zápolení
s včelkou lechtivého pomazlení
či dívčích boků zavlnění.

Potom, až nastane tvůj čas
vyrosteš, uvidíš dosti světa krás.
Paprsky slunce ti žilky prohřejí
poznáš to, i lidská srdce okřejí.

Mistr sadař projde zahradou
potěší se něhou tvou
mnoho bratrů, květů uvidí
radost z budoucích plodů pocítí.

Jaro už nám, lidičky, ťuká na vrátka,
a z postýlky už vstávají krásná koťátka.
Zamňoukají zvesela, olíznou si vousy,
a páníčci z kostela půjdou znovu bosi.
A než začne smrákání,
dostanou zas papání.
Mlíčka plnou mističku
a za odměnu myšičku.

Včelka malá přilétla,
na květ růže červené,
nožičkami hbitě tápá,
žlutý prášek na ně vsáká.

Sosáčkem už natírá,
sladkou šťávu z květu,
velkou sílu nabírá,
k dalekému letu.

Do úlu tam přiletí,
nožičky si otírají,
nad hlavu až práce mají,
sladký med si udělají.

Starejme se o to kvítí,
sluníčko nám pěkně svítí,
pro nás to má velkou cenu,
chleba s máslem, medem k tomu!

Tak snad
už konečně
přijde to jaro
a s ním i teplo
na duši
také mnoho
nových radostí
překvapení
přijde
v která člověk
mnohdy věří
leč často je
vůbec netuší
tak snad
už konečně
přijde to jaro
životy se nové
stejně jako lásky
probudí
vždyť právě jemu
smutek a samota
ani chlad
stejně tak jako
lásce
vůbec nesluší
tak snad...

Říkám slovo babočka,
všude kolem létají,
motýli, ty paví očka,
oni se tak jmenují.

Z vajíčka ta housenečka,
kopřivu už okousává,
zakuklí se do klubíčka,
motýl z něho, brzy stává.

Křídla mají zbarvená,
to příroda jim dala,
očka v letkách vykukují,
když vzhůru, vzduchem plují.

Usedají na květinky,
hlavičky své sklánějí,
sladkou šťávu nektarovou,
do sytosti holdují.

Celý den jen poletují,
louku kvítí dobře znají,
kolem nás, když křídly zamávají,
očka mrknou, co něco tají?

Jaro přišlo k nám už včas,
láká ke hrám děti venku zas.

Beruška už z trávy leze,
šnek si ulitu svou veze.

Myška říká: „Je tu krásně,”
ježek prý už skládá básně.

O jaru, co přišlo k nám,
že sluníčko svítí nám.

Všichni máme jaro rádi,
zvířátka jsou kamarádi.

Zahradníci v záhonku si hrabou,
ptáčky k tomu poslouchají s velikou radou.

Že už přišlo jaro do zahrádek,
semínka musí zasít ještě v pátek.

Jaro, jaro, to jsme rádi,
že jsi tu zase s námi.

Na zahrádce zvonky bílé,
zbytky sněhu kolem svítí,
to sněženky jsou ve své síle,
vzdoru zimy, první kvítí.

Pozdrav jara přináší,
do zahrádky láká nás,
víme, co to obnáší,
spousta bláta, trápí nás.

Někdy sněhem zapadnou,
pod peřinou tíhou,
sluníčko svým úsměvem,
vysvobodí, kytku bílou.

Ozdobou jsou v zahrádkách,
radost mnoho přináší,
kouzelné jak v pohádkách,
smutek zimy odnáší.

Ještě malou kytičku,
s přáním milým dáme,
potěšení chviličku,
v našich srdcích máme!

Na poli tam u lesíka,
krmelec tam stojí.
Denně jsou tam laně štíhlé,
ocásky jsou z dálky bílé.

Potravu tam svoji mají,
dobří lidé, ji tam dají.
Hlavně v zimě, když je mráz,
zdolávají sněhu hráz.

Laně za to vděčné jsou,
k potůčku se napít jdou.
V přítmí noci blížící,
světla jejich, ve tmě zářící.

Slechy mají napnuté,
svoje místo stále střeží.
Přiblížit se trochu blízko,
s námahou a velkou stěží.

Nebezpečí zavětří,
prach, ve stádu v povětří.
Celé stádo ladně běží,
do bezpečí skrýt se, věří.

Opět příjdou ke krmelci,
když nebezpečí pomine.
Svoji menu přichystanou,
najdou vždy a neminou.

Sněženka s bledulí
se na šafrán uculí,
když turban
před nimi nasazuje,
fialovou barvou
je oslňuje.
Ladoňka s modřencem,
tkají se s kobercem,
přidat se k nim
chce i puškinie.
Tulipán s narcisem
je pozoruje.
Z cibulek po zimě
plno je květů,
zahrádka rozkvétá.
Jaro je tu!

Přiletěl kos ke krmítku,
posadil se na vyhlídku.
Rozhlížel se kolem sebe,
koukal, kde to méně zebe.

Rozhlédl se, co si dá,
co si nejdřív sezobá.
Zobal zrnko za zrníčkem,
pak odletěl s plným bříškem.

Až bude mít zase hlad,
vrátí se k mám do zahrad.
Zas se nají do sytosti,
zrní máme ještě dosti.