Básničky o zvířatech a přírodě

Voda tak čistá a průzračná
a přitom tak zázračná.

A na břehu sedí čáp
a zpívá si klapy, klap.

Zpívá si a prozpěvuje
a na potok krásně lije.

Přes den všude kvete kvítí,
v noci o závod hvězdy svítí,
teplo je a příjemně,
na jaře je nádherně.
A tak všichni z domu ven,
radujte se teďka jen,
každý okamžik je vzácný
a život je přeci tak krásný...

Zimo, zimo, táhni pryč,
nebo na tě vezmu bič.
Zatahám tě za pačesy,
za ty hory, za ty lesy.
Až se vrátím nazpátek,
svleču zimní kabátek.

Sluníčko nám jaro ohlašuje,
ptáček na větvi prozpěvuje,
rychle taje poslední sníh,
usedá prach na saních,
nechme se osvěžit tím závanem,
první jarní dny jsou jako sen.

V postýlce už polštář čeká,
dávno ztichly rolničky...
Za okny je temná řeka,
a v ní plují hvězdičky...

Spí už ptáčci ve větvích,
spánkem vrní koťátka...
Neuslyšíš hluk a smích,
jen večerem zní pohádka...

I myšky šly dávno spát,
jen já beru kytaru...
U postýlky chci Ti hrát,
tu pohádku o jaru...

Král Jaroslav se na trůn vrací,
a starostí má plnou hlavu...
Trpaslíci těžkou prací
tahají ze země trávu...

Ráno zase vyšší bude,
kousek blíže ke sluníčku...
Mezi trsy místo zbude
i pro jarní kytičku...

První, druhou, deset kytek,
to chce tedy hodně síly...
Barvičky jim míchá skřítek,
vůni rozdávají víly...

A kouzelný dědeček
skřítka s vílou dohoní...
Každý malý kvíteček
včelkám medem naplní...

Noc utká stínů pavučinku,
překrásné sny chce všem dát...
Vklouznou i k Tobě pod peřinku
a budou se Ti dneska zdát...

I pohádka svůj konec má,
zde končí její velká moc...
Začíná doba kouzelná,
zavři už oči, DOBROU NOC!

Jaro se vlády ujalo,
radost nám všem udělalo,
můžem chodit ven
v lehkých šatech jen,
na to si hned zvyknete,
všechno pučí, kvete,
zvířátka se radují,
vesele poskakují,
náladu všichni dobrou máme,
krásného počasí si užíváme.

Jaro přišlo, už je tu,
čas procházek a výletů,
radost na každém kroku,
kéž byl by takový i zbytek roku.

Místy déšť a mrholení,
to slýcháme v rozhlase,
kdy už bude slunečno,
ptáme se už popáté.

Deštík jarní musí být,
zimní prach, je třeba smýt,
travička se zazelená,
zvířátka se budou dobře mít.

Míza větve naplní,
do pupenců vstoupí,
listy květů oslní,
němí jsme a skoupí.

Kalich květů nabízí,
sladkou šťávu života,
to včeličky vybízí,
zalétnout na místa, ta.

Barvy bílé, růžové,
obalené stromy jsou,
vůní kolem vábivé,
milenci tam spolu jdou.

Každý den je přece krásně,
láká vás to skládat básně,
na počasí nezáleží,
život náš,
i bez předpovědí, běží!

Viděl jsem hory plné ledu,
však zpívat o nich nedovedu.
Jiskřily dálky nad hlavami
jak bleděmodré drahokamy.
Jímala závrať při pohledu,
zpívat však o nich nedovedu.

Sluneční víla právě vstala
a přišla mezi nás,
aby té zimní sílu vzala,
ledový končí čas...

Paprsky svými zemi hladí,
a hřeje víc než trošičku...
Ptáčci si svoje hlasy ladí,
pro první jarní písničku...

Sněhová chladná peřina,
co přikrývala celý kraj,
trhat se místy začíná,
barvu změní i hranostaj...

Jen rampouchy slzy roní,
nosy jim víc a více tají...
Kapičky padají a zvoní,
z loužiček tiše odtékají...

Sněženky a talovíny,
zima už nezastaví,
vystrkují lístky z hlíny,
v zemi je to nebaví...

V pupenech spí už kočičky,
co barvu mají šedou,
Kočky si hřejí kožíšky
a spokojeně předou...

I Ty se raduj z předjaří,
a měj se nejkrásněji...
Ať se i Tvé dny vydaří,
Ti ze srdíčka přeji...

Fanda ;-) (Jahodový básník)