Básničky o zvířatech a přírodě

Když mé tělo omývá moře,
cítím se tak dobře,
miluju nekonečnou pláž
a příjemnou slunce zář.

Za okny se čerti honí,
páleným dřevem vzduch voní,
listí ze stromů padá,
přesto veselá nálada
převládá mezi námi,
podzim máme rádi.

Krtek ve své krtině
převaluje se líně,
nechce se mu dělat nic,
venku je hrozné hic.

Svítá a den se ve slunci probouzí
v mlžném oparu paprsky nad obzorem vychází
záře světla ten mlžný stín v novém dni prorazí
za třpytu rosy se jeho teplý tón po louce prochází.

Svítá a noc po nitkách světla potichu jde spát
odchází tak jako tvé sny, co sis nechal zdát
ráno se probouzí, do nového dne teď musíš vstát
po louce se procházíš, za svitu slunce chce se ti smát.

Azurové nebe nad hlavou, v krůpějích rosy kráčíš
září jako perly ten jejich lesk, nad jejich krásou hlavu skláníš
jdeš dál jak nádherné květy, co kvetou, tolik barev vidíš
jsi jako v ráji, jejich sladce omamnou vůni cítíš.

Pokračování básničky

Padá listí ze stromu,
mraky kryjí oblohu,
ze strnišť vítr fouká,
sluníčko smutně kouká
na ten podzimní rej,
léto stejně bylo nej...

Vítr na strništích pofukuje,
příroda se na zimu připravuje,
oblohu pokryly tmavé mraky,
děti pouští na louce draky,
hejno hus míří do teplých krajů,
podzim poodkrývá další z tajů.

Poslední svíčka zhasíná,
podzimní krajina usíná,
oblohu halí temné mraky,
pestré listy oblékly fraky,
studený vítr do toho ticha hlučí,
melodií tesknou se s létem loučí.

Jdu přírodou, slunce svítí,
sám se sebou, sám v přírodě, teď mohu býti.
Mám tyhle procházky rád,
tady v přírodě, nemělo by se mně nic stát.
Poslouchám zpěv ptačí,
má duše a tvář se nemračí,
i tohle je pocit štěstí, to mně stačí.

V dálce vidím srnky, celé stádečko,
tady v přírodě, je moje místečko.
Tady v přírodě je mi skvěle,
to potom v trávě si člověk ustele.
Ležím v trávě, nade mnou obloha jasná,
přece jen v životě, je chvíle krásná.
Tady v přírodě je mně dobře,
slunko svítí a obloha kvete modře.
Ležím v trávě a mohu zpívat,
nechce se mi spát, nemusím zívat.

Pokračování básničky

Oženil se mraveneček, vzal si ženu mušku,
posadil ji na lavičku, dal jí cucat hrušku.
Postavil ji podle vrby, aby pěkně stála,
dal jí housle do ručičky, aby si tam hrála.

Léto je definitivně pryč,
vítr krutý jak bič
opřel se do prvních listů,
dokonává podzimní očistu.