Básničky o zvířatech a přírodě

Holé větve smutné jsou,
tíhu listí nenesou,
avšak větru vystavené
jsou úplně nechráněné.

Teskné jsou barvy podzimu,
už se moc těším na zimu,
až bílý sníh všude napadne
a malíř mráz okna ovládne.

Venku už není teplo,
zima se blíží,
podzim, aby se neřeklo,
aspoň barvami hýří.

Padá lístek ze stromu,
mraky brázdí oblohu,
léto je definitivně pryč,
přijde zima jako bič.

Když mé tělo omývá moře,
cítím se tak dobře,
miluju nekonečnou pláž
a příjemnou slunce zář.

Za okny se čerti honí,
páleným dřevem vzduch voní,
listí ze stromů padá,
přesto veselá nálada
převládá mezi námi,
podzim máme rádi.

Krtek ve své krtině
převaluje se líně,
nechce se mu dělat nic,
venku je hrozné hic.

Svítá a den se ve slunci probouzí
v mlžném oparu paprsky nad obzorem vychází
záře světla ten mlžný stín v novém dni prorazí
za třpytu rosy se jeho teplý tón po louce prochází.

Svítá a noc po nitkách světla potichu jde spát
odchází tak jako tvé sny, co sis nechal zdát
ráno se probouzí, do nového dne teď musíš vstát
po louce se procházíš, za svitu slunce chce se ti smát.

Azurové nebe nad hlavou, v krůpějích rosy kráčíš
září jako perly ten jejich lesk, nad jejich krásou hlavu skláníš
jdeš dál jak nádherné květy, co kvetou, tolik barev vidíš
jsi jako v ráji, jejich sladce omamnou vůni cítíš.

Pokračování básničky

Padá listí ze stromu,
mraky kryjí oblohu,
ze strnišť vítr fouká,
sluníčko smutně kouká
na ten podzimní rej,
léto stejně bylo nej...

Vítr na strništích pofukuje,
příroda se na zimu připravuje,
oblohu pokryly tmavé mraky,
děti pouští na louce draky,
hejno hus míří do teplých krajů,
podzim poodkrývá další z tajů.