Básničky o životě a světě - různé

... na prázdným nádraží ticho, až bolí uši... odjela nám láska... proč vzala kufry, kdo z nás tuší... smutný lampy svý hlavy v mlze kloní a světlo odráží koleje... jdu pustou ulicí a nic ve mně se neděje... jenom tma!

tma v ranci výčitek, slzí a trápení... nezbylo místo na lásku, to sladký mámení... pod košilí těžkej kámen leží... čas kolem běží a v dálce houká vlak...

špínu z bot smejvá déšť... pomalý kroky na chodník sázím, hrst hořkých vzpomínek přes rameno házím, trhám bludnej kruh... a dobře tak!
noc se vytrácí, jak zloděj snů... s pachutí černý kávy jen nerad vstávám do prázdnoty dalších dnů...

za prachy štěstí nekoupíš a štěstí prý není víc než láska... z lásky přátelství či nepřátelství se rodí... prázdnota... každej říká jenom to, co se mu hodí... snad do loterie sázka...

někdy šťastný číslo padne... naděje vadne, jak starej kaktus na zápraží...

zas slunce svítí a vlaky jedou... věřit nadějím se prý prodraží... prázdným, jak výplatní páska...

odjela nám láska...

z prázdnýho nádraží

Je studánka a plná krve
a každý z ní už jednou pil
a někdo zabil moudivláčka
a kdosi strašně ublížil

A potom mu to bylo líto
a do dlaní tu vodu bral
a prohlížel ji proti světlu
a moc se bál a neubál

A držel ale neudržel
tu vodu v prstech bože můj
a v prázdném lomu kámen lámal
a marně prosil; kamenuj

A prosil ale neuprosil
a bál se ale neubál
a studánka je plná krve
a každý u ní jednou stál

Proč je červená červená
a modrá jinou barvu nemá,
proč svět je plný lidí,
kteří jen něco vidí?

Mám mnoho otázek,
vinou se jak provázek,
jedna za druhou
na mysl mi jdou.

Cesta je plná bláta,
bůh tě provázej,
na pády je bohatá,
však nikdy nescházej.

Cesta přede mnou se do dáli vine,
čas v přírodě příjemně plyne,
divoká krajina ukazuje svůj ráz,
když ji respektuješ, jde se ti snáz.

Seriál končí,
však nikdo se neloučí,
zítra jsou tu zas,
postavy z Tak jde čas.

Anděl potkal anděla,
říkal: „To se nedělá,
takhle na mě vybafnout,
já se nemoh ani hnout!”

Když dobré srdce máš,
stejnou měrou dostáváš.
Však když má srdce zlé,
život jazyk vyplázne.

Poprvé život mě pokousal do krve
Ještě když byl jsem jen naivním chlapcem
Poprvé
Nikoliv naposledy
Poprvé
A hned celý od krve

Chvíli to potrvá
Tři, čtyři stehy

PUSU MU MORFIEM ZACPEM
(To rozhodně prolomí ledy)

Vůbec se nechovám jak se mi zachce
Nechci nic
Jenom snad... na malou chce se mi
Na malou naději, co nesu v tašce

Pod hlavu dám si ji později
Po jedné flašce se vyspím i na zemi
Tak jako kapitán pirátské lodi

Loď...
Spíš jen mistička plechová
Na drobné mince
Ty se ještě hodí
Rozházím je
Jsou navěky ztraceny
Ztraceny
Jako já
Pod schody
Do poschodí...