Básničky 791 - 800 / 830
Narozen do světa plného změn.
Z života údivu dodnes jsem nevyšel.
Jakub mi říkají z tolika jmen.
Sudičky šeptaly, já je však neslyšel.
Dávno již nenosím dětské bačkůrky.
Myšlenkou předběhnu spontánní čin.
Pozvolna otvírám osudu komůrky.
Vědomí mé už rozpozná splín.
Přemýšlím o cestách v životě lidském.
Kam vedou a zdali na výběr mám?
Poučen z nezdarů, jenž nekončí ziskem.
Sám sobě naději pod polštář dám.
Od sebe oddělím dobré a zlé.
Ponechám zoufání nad popelem snů.
Zametu za sebou vzpomínky zaniklé.
Celý se rozdám v náruč budoucích dnů.
Až jednou duše má ztratí mé tělo.
Nechci sklonit hlavu a skočit v jámu zapomnění.
Chci jen, aby se nebe otevřelo
a já vyměnil svůj život za nekonečné snění...
Z života údivu dodnes jsem nevyšel.
Jakub mi říkají z tolika jmen.
Sudičky šeptaly, já je však neslyšel.
Dávno již nenosím dětské bačkůrky.
Myšlenkou předběhnu spontánní čin.
Pozvolna otvírám osudu komůrky.
Vědomí mé už rozpozná splín.
Přemýšlím o cestách v životě lidském.
Kam vedou a zdali na výběr mám?
Poučen z nezdarů, jenž nekončí ziskem.
Sám sobě naději pod polštář dám.
Od sebe oddělím dobré a zlé.
Ponechám zoufání nad popelem snů.
Zametu za sebou vzpomínky zaniklé.
Celý se rozdám v náruč budoucích dnů.
Až jednou duše má ztratí mé tělo.
Nechci sklonit hlavu a skočit v jámu zapomnění.
Chci jen, aby se nebe otevřelo
a já vyměnil svůj život za nekonečné snění...
Život a svět
» Různé
Přidáno: 25. 8. 2010 - 7:15
Posláno: 24x
Známka: 1,82 od 22 lidí
Přidal: James
Autor: © Libustka
OHODNOCENO
Malá víska uprostřed polí.
V paměti mé zůstane vryta.
Když opouštím ji, srdce bolí.
V duši mé je navždy skryta.
Náruč svou má dokořán stále.
Ve světě spěchu je jistotou mojí.
Pokaždé vroucně pozve mě dále,
Pevné pouto nás navěky pojí.
Vracím se k ní a ve mně dme se pýcha.
Pouhý bod na mapě, prostičká ves.
Na každém rohu na mě vzpomínka dýchá.
Rybníky, louky i zámecký les.
Od řepky žlutá a voňavá po chmelu.
Zvonem nás vítá z kostelní věže.
Poklidně žije si ve vrabčím ševelu.
Po každé návštěvě cítím se svěže.
Co dává mi, nikdy nemohu splatit.
Jejím dlužníkem zůstanu napořád.
Cestu k ní nesmím nikdy ztratit.
K vesničce mé, jenž mám tak rád.
V paměti mé zůstane vryta.
Když opouštím ji, srdce bolí.
V duši mé je navždy skryta.
Náruč svou má dokořán stále.
Ve světě spěchu je jistotou mojí.
Pokaždé vroucně pozve mě dále,
Pevné pouto nás navěky pojí.
Vracím se k ní a ve mně dme se pýcha.
Pouhý bod na mapě, prostičká ves.
Na každém rohu na mě vzpomínka dýchá.
Rybníky, louky i zámecký les.
Od řepky žlutá a voňavá po chmelu.
Zvonem nás vítá z kostelní věže.
Poklidně žije si ve vrabčím ševelu.
Po každé návštěvě cítím se svěže.
Co dává mi, nikdy nemohu splatit.
Jejím dlužníkem zůstanu napořád.
Cestu k ní nesmím nikdy ztratit.
K vesničce mé, jenž mám tak rád.
Život a svět
» Různé
Přidáno: 10. 8. 2010 - 7:25
Posláno: 25x
Známka: 2,13 od 24 lidí
Přidal: James
Autor: © Libustka
OHODNOCENO
Zavřu oči a kolem tma se rozprostírá.
Padají zábrany našeho světa.
Opouštím domov, kde mě přitažlivost svírá.
Z bodu Alfa se posouvám do bodu Beta.
Ve vodě nejsem, ale přesto plavu.
Po celou dobu na jediný nádech.
Mezi spoustou světel ztrácím hlavu.
Při každém pohybu mě zamrazí v zádech.
Ze Země odeslán v prostor nekonečný.
Uprostřed všeho tečka nepatrná jen.
Tady a teď věřím v život věčný.
Od starostí lidských cítím se oproštěn.
Chci zachytit pocit na kousek papíru.
Znovu a znovu číst si ho potají.
Čas smyslu pozbývá v tajemném vesmíru.
Nepátrám, proč zrovna nám srdce tepají.
Naprosté ticho vládne té kráse.
Představy liché jsou ironie.
Člověk je blizoučko vnitřní spáse,
když náruč svou otevře fantazie.
Padají zábrany našeho světa.
Opouštím domov, kde mě přitažlivost svírá.
Z bodu Alfa se posouvám do bodu Beta.
Ve vodě nejsem, ale přesto plavu.
Po celou dobu na jediný nádech.
Mezi spoustou světel ztrácím hlavu.
Při každém pohybu mě zamrazí v zádech.
Ze Země odeslán v prostor nekonečný.
Uprostřed všeho tečka nepatrná jen.
Tady a teď věřím v život věčný.
Od starostí lidských cítím se oproštěn.
Chci zachytit pocit na kousek papíru.
Znovu a znovu číst si ho potají.
Čas smyslu pozbývá v tajemném vesmíru.
Nepátrám, proč zrovna nám srdce tepají.
Naprosté ticho vládne té kráse.
Představy liché jsou ironie.
Člověk je blizoučko vnitřní spáse,
když náruč svou otevře fantazie.
Život a svět
» Různé
Přidáno: 6. 8. 2010 - 18:38
Posláno: 24x
Známka: 2,17 od 36 lidí
Přidal: James
Autor: © Libustka
OHODNOCENO
Děla burácí, zbraně střílí,
do očí jsi mi hleděla.
Válka! Bolest v srdci sílí,
strach a smrt jsi tam viděla.
Za svou vlast se prý bili,
v paměti ti tato doba utkvěla.
Tolik životů zde skončí,
pro slávu? Pro malichernost a bohatství!
Přijde si pro tebe boží výpravčí,
není zde místo pro hrdinství.
Tvůj pán je tvůj popravčí,
chraň jen své opatství.
Těžká, těžká je tato doba,
srdce mi zalil smutek a strach.
Z krve mi byla upletena róba,
můj sen o lepším světě se obrátil v prach.
do očí jsi mi hleděla.
Válka! Bolest v srdci sílí,
strach a smrt jsi tam viděla.
Za svou vlast se prý bili,
v paměti ti tato doba utkvěla.
Tolik životů zde skončí,
pro slávu? Pro malichernost a bohatství!
Přijde si pro tebe boží výpravčí,
není zde místo pro hrdinství.
Tvůj pán je tvůj popravčí,
chraň jen své opatství.
Těžká, těžká je tato doba,
srdce mi zalil smutek a strach.
Z krve mi byla upletena róba,
můj sen o lepším světě se obrátil v prach.
Život a svět
» Různé
Přidáno: 5. 8. 2010 - 11:30
Posláno: 22x
Známka: 2,18 od 34 lidí
Přidal: Jakub Bandas
OHODNOCENO
Mezi hranoly z betonu siréna naráží.
Rytmicky železa v koleje bijí.
Těžší a těžší je umělé závaží.
Rezavé čelisti hlouběji ryjí.
Pod vrstou zelenou vstávají kameny.
Divný zápach z děr se tu line.
Stožáry z oceli hýbají rameny.
Šedivý výdech po nebi plyne.
Rojení činorodých stále neustává.
Úspěšný úsměv proti bolesti duše.
Nelehký soud, když nejasná práva.
Jednoduché říct, vždyť je to naše...
Rytmicky železa v koleje bijí.
Těžší a těžší je umělé závaží.
Rezavé čelisti hlouběji ryjí.
Pod vrstou zelenou vstávají kameny.
Divný zápach z děr se tu line.
Stožáry z oceli hýbají rameny.
Šedivý výdech po nebi plyne.
Rojení činorodých stále neustává.
Úspěšný úsměv proti bolesti duše.
Nelehký soud, když nejasná práva.
Jednoduché říct, vždyť je to naše...
Život a svět
» Různé
Přidáno: 5. 8. 2010 - 7:28
Posláno: 24x
Známka: 1,96 od 25 lidí
Přidal: James
Autor: © Libustka
OHODNOCENO
Oči mám zavřené, v saténu položen.
Mysl je v klidu, nemyslím na nic.
V náruči své se necítím ohrožen.
Nastává snění, jenž nemívá hranic.
Nádech se vlídně s výdechem střídá.
Údery srdce v rytmu pozvolném zní.
Tělo své pohyby pokorně hlídá.
Přichází volný pád a člověk sní.
Obrazů chaos v hlavě se rozvíří.
Fantazie dokořán dveře otevřela.
Myšlenky do koutů vědomí zamíří.
Naděje v krásný sen se rozhořela.
Stávám se divákem sám ve svém sále.
Film, co se promítá, se tak skutečný zdá.
Další den znovu projekce probíhá dále.
Pocity různé na konci každý z nás má.
Že procitnu před koncem, často se stává.
Ještě nechci se probudit, chci konec znát.
Hned další noc mi naději dává.
Ráno se probudím a sám sebe začnu se ptát.
Mysl je v klidu, nemyslím na nic.
V náruči své se necítím ohrožen.
Nastává snění, jenž nemívá hranic.
Nádech se vlídně s výdechem střídá.
Údery srdce v rytmu pozvolném zní.
Tělo své pohyby pokorně hlídá.
Přichází volný pád a člověk sní.
Obrazů chaos v hlavě se rozvíří.
Fantazie dokořán dveře otevřela.
Myšlenky do koutů vědomí zamíří.
Naděje v krásný sen se rozhořela.
Stávám se divákem sám ve svém sále.
Film, co se promítá, se tak skutečný zdá.
Další den znovu projekce probíhá dále.
Pocity různé na konci každý z nás má.
Že procitnu před koncem, často se stává.
Ještě nechci se probudit, chci konec znát.
Hned další noc mi naději dává.
Ráno se probudím a sám sebe začnu se ptát.
Život a svět
» Různé
Přidáno: 27. 7. 2010 - 6:54
Posláno: 21x
Známka: 2,52 od 25 lidí
Přidal: James
Autor: © Libustka
OHODNOCENO
Až jednou poznáš, co život ti dal,
že čas byl tvůj nepřítel a někdy i král.
Že prstýnek z touhy ti navlékne déšť,
že láska je nádherná a vzpomínky též.
Buď jako dítě a přej si to zas,
a dělej, že nevíš, že vinen je čas.
že čas byl tvůj nepřítel a někdy i král.
Že prstýnek z touhy ti navlékne déšť,
že láska je nádherná a vzpomínky též.
Buď jako dítě a přej si to zas,
a dělej, že nevíš, že vinen je čas.
OHODNOCENO
Proč ten, kdo si života váží,
nemá nic, i když se snaží.
Proč ten, kdo bere život na lehkou váhu,
má všechno, i když nemá snahu.
Proč rozdílem je barva kůže,
černý nemá nic a bílý může.
Proč někdo si myslí, že je něco víc,
i když v životě nedokázal nic.
Kdo je ten, kterému říkáme nejvyšší,
kdo je ten, co stále nás neslyší.
Kdo odpověď na tohle zná,
kdo klid do srdcí zpátky dá...
nemá nic, i když se snaží.
Proč ten, kdo bere život na lehkou váhu,
má všechno, i když nemá snahu.
Proč rozdílem je barva kůže,
černý nemá nic a bílý může.
Proč někdo si myslí, že je něco víc,
i když v životě nedokázal nic.
Kdo je ten, kterému říkáme nejvyšší,
kdo je ten, co stále nás neslyší.
Kdo odpověď na tohle zná,
kdo klid do srdcí zpátky dá...
Život a svět
» Různé
Přidáno: 20. 7. 2010 - 7:11
Posláno: 28x
Známka: 2,17 od 18 lidí
Přidal: jajijina
Autor: © Jájina
OHODNOCENO
Kdo vlastně jsme, ta otázka neustále v hlavě zní.
Že dojdeme poznání, o tom každý marně sní.
Modrá planeta a všude kolem vesmír nekonečný.
Neustálý koloběh života,
danajský dar, jenž není věcný.
Neuvěřitelný svět, kterému panuje dokonalý řád.
Kde v noci září měsíc
a přes den slunce musí hřát.
V něm jeden malý človíček, toť každý jeden z nás.
Naivní pán tvorstva,
který se nechce nechat zmást.
Kdo se nás rozhodl vytvořit a život nám dát?
Proč tu vlastně jsme, stále musím se ptát.
Cítím jen úzkost a pocit nesmírné prázdnoty.
Přemýšlím, přemítám, srovnávám hodnoty.
Svůj osud máme pevně v rukou,
ovšem je tomu opravdu tak?
Možná, že lidstvo jednou pravdu pozná,
však dodnes nevíme jak.
A už je zas pryč ta ponurá chvilka o podstatě bytí,
znovu vracím se zpět do reality běžného žití.
Že dojdeme poznání, o tom každý marně sní.
Modrá planeta a všude kolem vesmír nekonečný.
Neustálý koloběh života,
danajský dar, jenž není věcný.
Neuvěřitelný svět, kterému panuje dokonalý řád.
Kde v noci září měsíc
a přes den slunce musí hřát.
V něm jeden malý človíček, toť každý jeden z nás.
Naivní pán tvorstva,
který se nechce nechat zmást.
Kdo se nás rozhodl vytvořit a život nám dát?
Proč tu vlastně jsme, stále musím se ptát.
Cítím jen úzkost a pocit nesmírné prázdnoty.
Přemýšlím, přemítám, srovnávám hodnoty.
Svůj osud máme pevně v rukou,
ovšem je tomu opravdu tak?
Možná, že lidstvo jednou pravdu pozná,
však dodnes nevíme jak.
A už je zas pryč ta ponurá chvilka o podstatě bytí,
znovu vracím se zpět do reality běžného žití.
Život a svět
» Různé
Přidáno: 16. 7. 2010 - 15:29
Posláno: 22x
Známka: 2,21 od 24 lidí
Přidal: James
Autor: © Libustka
OHODNOCENO
Žijeme v zajetí představ a ideálů,
jak blázni zběsile šlapeme do pedálů.
Náš čas však běží neúprosně vpřed,
tlačí nás stále jak protivný vřed.
Naším cílem je na grafu růst,
oplátkou je ovšem citový půst.
Ztraceni ve světě, jehož jsme autory,
čekáme doufaje na výstřel z Aurory.
Každému z nás Země stejně se točí,
všichni se díváme osudu do očí.
Jednou však život zavelí DOST!
A tak jeden druhému žijme pro radost.
jak blázni zběsile šlapeme do pedálů.
Náš čas však běží neúprosně vpřed,
tlačí nás stále jak protivný vřed.
Naším cílem je na grafu růst,
oplátkou je ovšem citový půst.
Ztraceni ve světě, jehož jsme autory,
čekáme doufaje na výstřel z Aurory.
Každému z nás Země stejně se točí,
všichni se díváme osudu do očí.
Jednou však život zavelí DOST!
A tak jeden druhému žijme pro radost.
Život a svět
» Různé
Přidáno: 25. 6. 2010 - 13:28
Posláno: 21x
Známka: 2,29 od 28 lidí
Přidal: James
Autor: © Libustka
OHODNOCENO
Básničky 791 - 800 / 830
Nastavení Počet na stránku: 1 | 5 |- 10 -| 15 | 30 | 50 | 100
Řadit podle: přidání -| hodnocení | posílanosti | délky | názvu | náhody
Verš: nezáleží -| střídavý ABAB | sdružený AABB | přerývaný ABCB | krátký AA | volný ABCD
obkročný ABBA | různý Autorské: nezáleží -| ano | ne
Filtr obsahu: odblokovat lechtivé | odblokovat sprosté | odblokovat nechutné | odblokovat drsné
SMS filtr: ne -| 1 Vodafone | do 2 | do 5 | 1 T-Mobile | do 2 | 1 O2 | do 2 | 1 SR | do 2
( Při současném nastavení se některé básničky nezobrazují. ) ( zobrazit všechny )
© 2009-2023 www.verse.cz | Zveřejňování děl jinde je bez souhlasu autora zakázáno!!! | Pište nám na info@verse.cz
» Soukromí » Letem.cz - další naše weby » Spřátelené weby
» Anekdoty | Hlášky z filmů | Legrace | Pranostiky | Přání | Přísloví | Psí jména | Psí kalendář | Ráj SMS | Textíky | Užitečné informace | Vtipy