Básničky o životě a světě

Víš, co je štěstí?
Je to dům, auto a chata?
Ne, štěstí je dětství,
když máma je i táta.

Víš, co je štěstí?
Když máš peněz jako smetí?
Ne, štěstí je rodina,
jsou to rozesmáté tváře dětí.

Víš, co je štěstí?
Když slibuje ti někdo modré z nebe?
Ne, štěstí je,
když máš hodně lidí kolem sebe.

Štěstí je, když pro někoho něco znamenáš,
když někomu radost uděláš.
Když o někoho opřít se můžeš,
ochotně každému pomůžeš.

Když někdo rád vzpomene si na tebe,
když nechceš všechno jenom pro sebe.
Když vážíš si toho, co máš,
když lepšího už nic nehledáš.

Když vůbec nevíš, co je závist,
když nemáš v srdci svém nenávist.
Když i přes slzy dokážeš se smát,
když tě má někdo doopravdy rád.

Když umíš odpouštět a taky snít,
štěstí je to, co každý člověk chtěl by mít.

Ne však každý o štěstí má stejnou představu.
Někomu stačí málo, někdo chce bohatství a slávu.
Někdo zas touží po tom, co zrovna druhý má,
proto mnoho lidí štěstí vůbec nepozná.

Dvě bytosti,
věčný boj,
k šílenství krok,
strach a vzdor.

Kašpárek králi
písničku hrál.
Šavličku tasil,
pak ho proklál.

Loutkové divadlo
dětských snů.
Tuctový přízrak
vraždících psů.

Šílený stín,
kamenná pěst,
lovící smečka,
ledový běs.

Studená čepel,
ohnivá krev.
Maličká dírka,
krvavý mech.

Bolavé srdce,
líbezný zpěv.
Dřevěný kůl,
bezmocný hněv.

Je to jak sen,
co se Ti k ránu zdál,
otevřels oči,
všechno sis pamatoval.

Ta krátká chvíle
před probuzením,
kdy nevíš,
sníš či bdíš,
co je a co není.

Do krajiny vzpomínek
přesune se úplně všechno
a nakonec je to stejně jedno.

Ten stesku potůček v Tobě
už své břehy mele.

Čas, toť krutý posel špatných zpráv.
Nic platné, žejs dosud mlád i zdráv.
Každým dnem se ženem v náruč smrti,
nechtíc, však zběsile jak vzteklí chrti.
Plyneme každým dnem i nocí
vstříc ku smrti, bez pomoci.

Život, je pouhý to záblesk v temnotě,
skončí v nebi, nebo pekelné teplotě.
Naše duše dnes či pozítří
jiné mladé životy rozjitří.
Naše duše večer i v poledne
nový život v dítku zažehne.

Hodiny, dny, měsíce a roky!
Vy zlé, zvolna plíživé kroky.
Vy jste mi životem, láskou i hrobem.
Nezbyde nic než dát poslední sbohem.

Mám takovou teorii,
podle které pořád žiji.
Pozitivní stále buď,
do života měj vždy chuť,
co nejlíp se ke všem chovej
a na světě ti bude nej.

Někdy bych chtěl vzlétnout do oblak,
plachtit si vzduchem jen tak,
poznat ten pocit ptačí svobody,
nechat tam dole problémy a neshody...

Básníci, proč skládáte?
Běžte raději štípat dřevo a uhlí složit.
Básníci, nad čím zas dumáte?
Běžte se učit, pracovat a běžte se množit.

A my ne a ne.
Básníme... jémine!
My pracujeme a někdy to i bolí,
život bez básní je jak chléb bez soli.

Můj Život je Láska a co chceš víc,
sáhnout si na Měsíc?
Rukou svou to nedovedu,
ale při snění to lehce svedu.

Můj Život je Láska a co je víc?
Kabát od Boha - rub a líc...
Záleží přeci na mně jen,
jestli si ho obleču anebo nahá půjdu ven.

Ne, s kůží na trh jako dobytek,
s tím běžte někam, tělo odejde jednou do kytek,
dejte mi jako já vám - Duši svou,
neoblečenou, úpřímnou a odkrytou.

Můj Život je Láska a Odvaha,
jsem to Já, mé zkušenosti, geny a povaha,
udělám chybu - zaplatím,
milý Živote, tělem snad... ne, Duší... tu nikdy neztratím...

Život běží jak splašený kůň,
co utrhl se z ohrady,
za sebou nechává radost i smutek,
utíká do rajské zahrady.
Chtěl bych ho chytit a zkrotit toho hřebce,
on je však divoký a chytit se nechce.
Mizí za obzorem, prchá mi do dálky,
chci ho navlíknout na nit jak roztrhané korálky.
Až budou všechny navlíklé, uzavřít tu nitku,
jít do letních lučin, natrhat Ti kytku.
Kopretiny žlutobílé sluníčko připomenou,
ale zato chrpy modré, to je nebe nade mnou.
Rudé vlčí máky zamilovanost a lásku hlásají,
potom tu kytku svážu luční travou
a rozběhnu se po kraji.
Budu utíkat vstříc dalším dnům,
vstříc lepší budoucnosti, nesplněným snům.
Život prchá jak vlna v mořském příboji,
je však tak krásný a žít ho za to stojí.

Život si někdy hraje na náhodu,
někdy tě potěší a někdy hodí ze schodů.
Prý život nám osud řídí,
není to tak, jde o to, jací jsou lidi.
Buď životem bez povšimnutí jdeme,
nebo se naštvem a něco s ním provedeme.
Stačí každý den pro ten svůj cíl něco udělat,
stačí postupně myšlení v hlavě předělat.
Vím, že plno lidí jde proti Vám,
nebojte se jich, nikdo nikdy není sám.
Vždycky tu někdo je, kdo Vám pomůže,
i v té nejhorší době, kdy člověk už sám nemůže!