Básničky 1741 - 1750 / 2162
Milovala jsem Tvůj smích,
v očích jsi měl zelenavou barvu lopuchu.
I motýl by tou pestrou krásou zpych.
Proč skonal jsi tak mladý, Ty můj zloduchu?
Večer, když uléhám sama k spánku,
volám Tě zoufale ve snu zpátky.
Jen tma mě hladí v lehkém vánku,
ve dne zas čekám, kdy vejdeš domů vrátky.
Slzami promočený polštář trochu studí,
vím, že ač „neviditelný”, jsi můj druhý stín.
Samota a beznaděj mě každé ráno budí,
po Tobě zůstal mi - náš vytoužený syn.
I on má zelenavé oči barvy lopuchu,
když podívám se na něj - vidím Tebe.
Je Ti tak podobný - Ty můj zloduchu.
Jsem ráda, že jsi mi „v něm”
zanechal i kousek sebe.
v očích jsi měl zelenavou barvu lopuchu.
I motýl by tou pestrou krásou zpych.
Proč skonal jsi tak mladý, Ty můj zloduchu?
Večer, když uléhám sama k spánku,
volám Tě zoufale ve snu zpátky.
Jen tma mě hladí v lehkém vánku,
ve dne zas čekám, kdy vejdeš domů vrátky.
Slzami promočený polštář trochu studí,
vím, že ač „neviditelný”, jsi můj druhý stín.
Samota a beznaděj mě každé ráno budí,
po Tobě zůstal mi - náš vytoužený syn.
I on má zelenavé oči barvy lopuchu,
když podívám se na něj - vidím Tebe.
Je Ti tak podobný - Ty můj zloduchu.
Jsem ráda, že jsi mi „v něm”
zanechal i kousek sebe.
Už se zas ten úděl vrací,
já vím, že tě znovu ztrácím,
dnes tě vidím naposled
a ty to víš.
Marné jsou tvé všechny sliby,
vždy jsem dělal jenom chyby,
dnes tě vidím naposled
a ty to víš.
Vždyť tě vidím, jak se těšíš,
až půjdeš domů sama,
vždyť tě vidím, jak se těšíš,
jako malá.
Ztrácíš se jak bílá pára,
to se stává, marná sláva,
dnes tě vidím naposled
a ty to víš.
Zbyl mi jen plášť po tvé mámě,
nech ten pláč na jiné rámě,
dnes tě vidím naposled
a ty to víš...
já vím, že tě znovu ztrácím,
dnes tě vidím naposled
a ty to víš.
Marné jsou tvé všechny sliby,
vždy jsem dělal jenom chyby,
dnes tě vidím naposled
a ty to víš.
Vždyť tě vidím, jak se těšíš,
až půjdeš domů sama,
vždyť tě vidím, jak se těšíš,
jako malá.
Ztrácíš se jak bílá pára,
to se stává, marná sláva,
dnes tě vidím naposled
a ty to víš.
Zbyl mi jen plášť po tvé mámě,
nech ten pláč na jiné rámě,
dnes tě vidím naposled
a ty to víš...
Proč pro mě ty jsi cizí,
proč kvůli tobě i brečím,
proč ty jsi ten jediný, ten nenahraditelný.
Vždy, když tě vidím, srdce mi buší až k uším.
Vidíme se jen málo, ale stojí to přece za to.
Má tvář mi září, ale jen když tě spatřím.
proč kvůli tobě i brečím,
proč ty jsi ten jediný, ten nenahraditelný.
Vždy, když tě vidím, srdce mi buší až k uším.
Vidíme se jen málo, ale stojí to přece za to.
Má tvář mi září, ale jen když tě spatřím.
Proč tančím sama,
když Tebe mám ráda,
proč vstávám samotinká,
když s Tebou má duše spinká,
proč bloudím sama dnem,
když pořád myslím na Tebe jen...
Kéž bys tu teď byl
a úsměv mi vykouzlil.
když Tebe mám ráda,
proč vstávám samotinká,
když s Tebou má duše spinká,
proč bloudím sama dnem,
když pořád myslím na Tebe jen...
Kéž bys tu teď byl
a úsměv mi vykouzlil.
Sám na břehu stojím,
kámen na krku mám.
Sám sebe se bojím,
nevím, co udělám?
Ta propast zrádná je
a já tu stojím,
strašně je hluboká
a já se bojím.
Bojím, co bude dál...?
Uááá...
kámen na krku mám.
Sám sebe se bojím,
nevím, co udělám?
Ta propast zrádná je
a já tu stojím,
strašně je hluboká
a já se bojím.
Bojím, co bude dál...?
Uááá...
Tohle se nedělá,
vydávat se za anděla!
Jak tak sprostý mohls být,
všechnu lásku mou si vzít
a pak ji klidně zahodit...
Vždyť já tě tolik ráda měla!
vydávat se za anděla!
Jak tak sprostý mohls být,
všechnu lásku mou si vzít
a pak ji klidně zahodit...
Vždyť já tě tolik ráda měla!
Mé srdce prázdnotou chátrá,
Tys „odešel” - v srdíčku plá mi vatra.
Ten oheň lásky dohořívá
a tmavý šat mi Tvůj skon připomíná.
Jen Ikarův pád řešením se zdá,
odešel jsi mlád,
jsem sama, bez Tebe, lásko má...
Teď v myšlenkách stojím nad propastí
- a můj stín letí dolů...
Jsem sama - se svou bolestí,
už nebudeme nikdy spolu.
Přicházím do prázdného bytu,
osamělá, plná smutku, slz a citů.
Odchází noc a je nad ránem,
já jsem sama - jen se svým Ikarovým snem...
Tys „odešel” - v srdíčku plá mi vatra.
Ten oheň lásky dohořívá
a tmavý šat mi Tvůj skon připomíná.
Jen Ikarův pád řešením se zdá,
odešel jsi mlád,
jsem sama, bez Tebe, lásko má...
Teď v myšlenkách stojím nad propastí
- a můj stín letí dolů...
Jsem sama - se svou bolestí,
už nebudeme nikdy spolu.
Přicházím do prázdného bytu,
osamělá, plná smutku, slz a citů.
Odchází noc a je nad ránem,
já jsem sama - jen se svým Ikarovým snem...
Mé nitro strádá steskem zlým,
Ty umíráš, jsi nemocen.
Na duši sedí těžký splín,
ne, lásko, tohle není sen.
Bolest se v srdci prostírá,
v zoufalství slzy polykám,
propast se pode mnou otvírá,
před strachem dveře zamykám.
Vzpomínky skládám v minulost,
smazal bys plno stránek mých,
přecházím vratký času most,
na duši plno šrámů zlých.
Má duše je jak zápisník,
na každé stránce osud svůj,
popsaný jak papír dopisní,
v něm vězí celý život Tvůj.
Ty umíráš, jsi nemocen.
Na duši sedí těžký splín,
ne, lásko, tohle není sen.
Bolest se v srdci prostírá,
v zoufalství slzy polykám,
propast se pode mnou otvírá,
před strachem dveře zamykám.
Vzpomínky skládám v minulost,
smazal bys plno stránek mých,
přecházím vratký času most,
na duši plno šrámů zlých.
Má duše je jak zápisník,
na každé stránce osud svůj,
popsaný jak papír dopisní,
v něm vězí celý život Tvůj.
Můj bože - lhal jsi tisíckrát,
že chceš jen mě, že máš mě rád.
Však nic než lež to nebyla,
a já Ti všechno věřila.
Jak bolí to a ubližuje,
když zraní Tě Tvá láska.
Tak to však chodí a za dveřmi je
Tvá nová tajná kráska.
Jí budeš též lhát za chvíli,
až omrzí Tě vbrzku.
I ona možná zakvílí,
zrušíš-li s ní svou schůzku.
Možná bych měla nadávat.
Použít sprostá slova.
Já ale vím: Ty musíš lhát
a já Tě politovat.
že chceš jen mě, že máš mě rád.
Však nic než lež to nebyla,
a já Ti všechno věřila.
Jak bolí to a ubližuje,
když zraní Tě Tvá láska.
Tak to však chodí a za dveřmi je
Tvá nová tajná kráska.
Jí budeš též lhát za chvíli,
až omrzí Tě vbrzku.
I ona možná zakvílí,
zrušíš-li s ní svou schůzku.
Možná bych měla nadávat.
Použít sprostá slova.
Já ale vím: Ty musíš lhát
a já Tě politovat.
Daleko za bílou skálou,
vidím Tebe ve snu stát,
přinášíš vzpomínku stálou,
co si více mohu přát?
Daleko za modří jasnou,
Ty se na mě usmíváš,
přinášíš iluzi krásnou,
přání ze sna - táto náš.
Daleko za zlatou září,
dáváš mi sen do vínku,
každý záchvěv v Tvojí tváři
vidím ve snu, tatínku.
vidím Tebe ve snu stát,
přinášíš vzpomínku stálou,
co si více mohu přát?
Daleko za modří jasnou,
Ty se na mě usmíváš,
přinášíš iluzi krásnou,
přání ze sna - táto náš.
Daleko za zlatou září,
dáváš mi sen do vínku,
každý záchvěv v Tvojí tváři
vidím ve snu, tatínku.
Básničky 1741 - 1750 / 2162
Nastavení Počet na stránku: 1 | 5 |- 10 -| 15 | 30 | 50 | 100
Řadit podle: přidání -| hodnocení | posílanosti | délky | názvu | náhody
Verš: nezáleží -| střídavý ABAB | sdružený AABB | přerývaný ABCB | krátký AA | volný ABCD
obkročný ABBA | různý Autorské: nezáleží -| ano | ne
Filtr obsahu: odblokovat lechtivé | odblokovat sprosté | odblokovat nechutné | odblokovat drsné
SMS filtr: ne -| 1 Vodafone | do 2 | do 5 | 1 T-Mobile | do 2 | 1 O2 | do 2 | 1 SR | do 2
( Při současném nastavení se některé básničky nezobrazují. ) ( zobrazit všechny )
© 2009-2025 www.verse.cz | Zveřejňování děl jinde je bez souhlasu autora zakázáno!!! | Pište nám na info@verse.cz
» Soukromí » Letem.cz - další naše weby » Spřátelené weby
» Anekdoty | Hlášky z filmů | Legrace | Pranostiky | Přání | Přísloví | Psí jména | Psí kalendář | Ráj SMS | Textíky | Užitečné informace | Vtipy