Milovala jsem Tvůj smích,
v očích jsi měl zelenavou barvu lopuchu.
I motýl by tou pestrou krásou zpych.
Proč skonal jsi tak mladý, Ty můj zloduchu?

Večer, když uléhám sama k spánku,
volám Tě zoufale ve snu zpátky.
Jen tma mě hladí v lehkém vánku,
ve dne zas čekám, kdy vejdeš domů vrátky.

Slzami promočený polštář trochu studí,
vím, že ač „neviditelný”, jsi můj druhý stín.
Samota a beznaděj mě každé ráno budí,
po Tobě zůstal mi - náš vytoužený syn.

I on má zelenavé oči barvy lopuchu,
když podívám se na něj - vidím Tebe.
Je Ti tak podobný - Ty můj zloduchu.
Jsem ráda, že jsi mi „v něm”
zanechal i kousek sebe.