Básničky o náboženství

Hvězdičko vzdálená, milosti Boží vznešená,
těžko Tě získávám,
lehce Tě ztrácím, to vím.
Jak mám žít? Co s tím?

Tys tou hvězdou, Ježíši, Pane náš nejdražší,
jen s vírou v Tebe mám žít.
Smát se i milovat, za vše Ti děkovat,
radost má v srdci mém znít.

Tvé Slovo naděje
i v zimě zahřeje nás.
S láskou a důvěrou
lze bolest leckterou překonat snáz.

S vírou v Tvé milosti
pokoj se rozhostí zas.
Ty - hvězdo betlémská,
jak včera, tak dneska i zítra provázej nás.

Krajina Beskyd do mlhy se halí.
Znavená země tiše odpočívá.
Když plody polí do stodol jsme dali,
ovoce v sadech ještě sklidit zbývá.

Na mezi růže svými šípky
loučí se ještě s babím létem.
Zoraná země našich polí
však voní novou nadějí a budoucím květem.

Za plody léta, za úrodu polí,
za šišky chmele, bohaté hrozny z vinohradů,
za plné sýpky obilí,
chválím Tě, Pane, v této chvíli
a vzdávám díky.

Za lískové oříšky tam u vody,
za lesní plody, za trnky na mezi,
za krásné léto v očích našich dětí
teď chvíli ticha z úcty k Tobě světím
a vzdávám díky.

Za květy zahrad i kvítky luk a strání,
za modré nebe,
za život v míru
a splněná přání
vzdávám Ti díky.

Za lásku Tvou, jež nás tu provází,
za milosrdenství a pomoc v nesnázích
velebím, Pane, každé Tvoje slovo.
Za úrodu příští a naději novou
teď prosím a doufám, vzdávám Ti díky.

Tam, kde kdysi stál Babylon,
je holá pláň.
Kde pyšně věž se tyčila,
člověk má prázdnou dlaň.

Nestavme věže již
z pýchy a neřestí,
stavme je na skutcích
z lásky a přátelství.

Stavme je v naději
na milost nejvyšší.
Zajisté, Pane náš,
prosby nám vyslyšíš.

Oslavme, Pane, jméno Tvé
v úctě a pokoře.
Pro čistá srdce vždy
nebe se otevře.

Kéž jenom z lásky tu
věže až k nebi jsou,
v modlitbách s cheruby
chcem stoupat za Tebou.

Až k nebesům most
se v mysli mé vine.
V tom jitřním čase
modlitba jako řeka plyne.

Ač všechno zrána
studí a zebe,
v modlitbě prosím
teď, Maria, Tebe.

Jak vzácný most
mně růženec zdá se.
Skrz Tebe, Maria,
cesta je k spáse.

Tím hvězdným mostem
cesta je dána.
Na jeho konci snad
k nebesům brána.

Pokračování básničky

Rudé korálky jeřabin
se lesknou ve slunečním svitu
jak před dávnými léty kapky krve
křesťanských mučedníků.

Laskavé ticho podzimní
tu všude kolem vládne.
Ovoce v sadech ještě voní,
však listí stromů zlátne.

Oříšky z lísek rozjasní
tu tesknou náladu.
Ćlověk tak nerad opouští
potůček, les i zahradu.

V tom teskném tichu rozjímání
však náhle v srdci zazní hlas:
sv. Ludmilo, sv. Václave,
orodujte za nás.

Pokračování básničky

Ten, kdo nechce, nevidí
Boží lásku kolem sebe.
Ten, kdo nechce, neslyší,
nemá ve svém srdci nebe.

Ten, kdo se tu věřit brání,
nemá klid a bez ustání cosi kolem hledá.
Kdo v svém srdci nemá místo
pro lásku věrnou a čistou,
v světě pokoj nemá.

Mám Tě ráda a jak vidět,
není se tu za co stydět
a nic mi též nezabrání
věřit ve Tvé slitování.

Uctívat Tě v svatostánku,
k modlitbě pozvednout ruce
či jít jen tak mezi poli,
chválit Tě za vše v okolí, zpívat písně srdcem.

Děkuji Ti, Stvořiteli,
za vše krásné kolem sebe.
I kdyby svět zmizel celý,
snad postačí, že naději, lásku mám a víru v Tebe.

Již celá země z ranní mlhy vstává.
Je časné ráno nedělní.
Sváteční pocit v mysli přetrvává,
vždyť přijala jsem, Pane, Tvé pozvání.

Mám se dnes setkat s Tvým slovem,
jež pro mě solí je a chlebem života.
Tak na oplátku chci děkovat a prosit
a zpívat o tom, jak neskonalá je Tvá dobrota.

A tak teď volím jenom slovo prosté:
Odpusť mi, prosím, v čem jsem chybila.
V svátosti Těla stáváš se mým hostem,
v Tvém požehnání je má posila.

Když pak z chrámu odcházím
a jdu svým bližním vstříc,
jsem odhodlána k chvále Tvého jména
vykonat skutků snad tisíc.

Z celého srdce teď děkuji Ti, Pane,
za krásné setkání.
Na další se zas budu těšit,
až opět ránem nedělním se zvony rozezní.

Když nám zas letní čas nastává,
čas plodů zrajících, dětí jásajících,
ve všem tu, lásku Tvou,
Pane náš, poznávám.

Letní čas volnosti, smíchu a radosti
opět nám blíží se.
S úctou a pokorou ať lidské srdce se
k chvále Tvé povznese.

Pane náš, chválím Tě za rosu, za slunce,
za klid a pohodu letních dní,
za ranní svítání, červánky, stmívání,
za vláhu i za žár polední.

Za kvítky v lučinách, za růže v zahradách,
za tmavý lesa stín,
za krásu pramínků, pomněnek, kapradin
hlas k chvále naladím.

Když ptáci zpívají, ač noty neznají,
vzlétnou pod nebesa a ani netuší,
jak ten zpěv člověka
pohladí po duši.

Díky Ti, Pane náš, za to, že tolik dbáš
o ten náš svět dnešní -
v míru a bez válek ať až tam do dálek
Gloria naše zní.

Když na počátku léta
omamně lípy voní,
snad všechny zvony světa
jen k Boží slávě zvoní.

Všechno je pomíjivé
v tom čase jahod zrání.
Zvlášť, Pane, Tvoje slovo,
je hodno poznávání.

Všechno je pomíjivé,
kvete a zaniká,
když vítr pohrává si
s hladinou rybníka.

Ten obraz připomíná
chvíle, kdys, Ježíši, kráčel po jezeře
a učil apoštoly
lásce a důvěře.

Pokračování básničky

Láska je tu s námi,
buďme s ní.
Pán dlí mezi námi,
zpěv ať zní.

Mějme příklad Páně
na srdci i v mysli,
bychom s čistou duší
k jeho stolu vždy šli.

Odpusť, Pane, viny,
zahlaď nedostatky.
Co lze, napravíme,
vrátíme se zpátky.

S pokorou a úctou
máme přijmout Tebe,
kříž Tvůj posiluje,
vede nás do nebe.