Básničky o lidech a vztazích

Srdci nejde poroučet,
to by nebyl skutečný svět,
za ním prostě musíš jít,
protože to znamená žít.

byli mladí peněz málo
o bydlení se jim zdálo
neměli kde spočinouti
hlavu složit zalehnouti

by je přes tu bídu přenes
pomohl jim Diogenes
jako on si lehli v sudu
řekl jí: tu s tebou budu

velký dům to sice není
stačí nám však na bydlení
teď tam s nimi bydlí láska
chudák sud tím štěstím praská

někdy praská jindy zase
pravidelně kolébá se
když je kolébání dost
mají tichou domácnost

copak je to za lidi
opatrnost neznají
kolem sebe nevidí
asi rozum nemají:

1.
já si čumím kde co lítá
mnoho krás mi život skýtá
dneska pískám píseň novou
bétovena osudovou
do kanálu bez poklopu
vedu směle svoji stopu
byl jsem hošík velkolepý
chodil jsem však jako slepý

2.
na ulici telefonem
klidně v noci hovořím
že ty prachy nesu honem
do stínu se ponořím
ten kdo vede mnoho řečí
asi neví že je nutné
předvídati nebezpečí
následky že budou smutné

někdy osud přinese
že má život svoje trny
a obětí stane se
ten kdo není opatrný

Když ti láska schází,
nic ti nevychází,
nestrkej hlavu do písku,
pofoukej si bolístku
a vyraž někam ven,
hledat svůj sen.

naše malá Lenka
chodí ještě v plenkách
i když už je velká
skoro jak pastelka

mám dvě podobenky
téhle mé kmotřenky
nemá podprsenky
jenom plenky tenký

měl jsem, měl jsem a už nemám více
v Americe bohatého strýce

nepomohly mu železné plíce
nyní za něj hoří čtyři voskovice

před rokem mi slíbil strejda prachy
o svůj život se on třásl strachy

napsati chtěl pro mne pěknou závěť
dokud jemu ještě slouží paměť

přivedli mu mladou advokátku
krásnou, milou, jak z módního plátku

když jí cifru pro mne nadiktoval
najednou se do ní zamiloval

holka chytila mu totiž měkce ruku
říkala mu, ty můj zlatej kluku

hladila ho všude hebce po těle
třásl se a pot mu tekl po čele

a ten strýc, ten starej dobrej Tony
před svědky jí připsal miliony

kde je teď ta mrcha chobotnice?
z Havaje mi přišla pohlednice

básníci maj život krušný
stavějí si zámek vzdušný
je v něm příliš mnoho vzduchu
průvan svědčí jejich duchu

ze vzduchu si oni žijí
vzduchu se však nenapijí
co by chtěli za pár rýmů?
z průvanu tak leda rýmu

těžko se ti bude žít
budeš smutný, budeš klít
škoda, láska prchla nám
rozvedeš se, budeš sám

Kdo miluje jenom sebe,
tomu se špatně vede.
Kdo však má rád i druhé,
tomu na světě dobře bude.

na to samé myslím pořád
jsem to ale pěkný neřád
každá sukně mě hned láká
jak ptačí zob vábí ptáka
vždycky když se večer smráká
má stará se někde fláká
od kámošky když se vrací
domů jako tažní ptáci
myšlení mi uspořádá
po večeři má mě ráda
má mě ráda na chvilku
když mi stele postýlku