Básničky o lidech a vztazích

pepek ten se ženit nechtěl brzy zamlada
u piva svou historii chlapům vykládá
uhnala ho jeho stará na špek naskočil
aby jim to dopověděl rty si namočil
mařena ho přesvědčila že je těhotná
asi jí to poradila stará novotná
koupil kočár a dudlíky čekal děťátko
jež se mělo naroditi brzy zakrátko
měsíce však uplynuly porod nepřišel
výpočet jim v kalendáři nějak nevyšel
trvalo to mnohem déle než se dočkali
však se spolu kvůli tomu často hádali
že prý je to u ní déle nežli u jiných
mařka dělá z pepka vola vzplanul jako vích
už se zase u nich třese celá garzonka
pepík křičí nepříčetně: což jsi ufonka?

vyšívaný nápis nad plotnu:

tam, kde Eva štípe dříví
Adam se jí bojí
člověk se pak těžko diví
že u plotny stojí

je-li tento muž vařící
musí být i vřelý
buď je jídlo milující
nebo málo smělý

šetři moje nervy
říkám denně svojí ženě
no tak už je nervi
neposlouchá, zatraceně
v kýblu měl jsem nervy
stál na wc hned při stěně
žena plná vervy
vylila je nazlobeně
jako v kleci se lvy
chodím pořád utrápeně
žena s klidem želvy
jen se tváří otráveně
až mi rupnou nervy
říkám vám to otevřeně
sežerou ji červi
až ji praštím rozhořčeně
v haj.lu jsou mé nervy
bez nervů teď klesám v ceně
koupím nové nervy
zaplatím je v tvrdé měně

manželství se někdy vydaří
žena muži špenát uvaří
on dí: nežral by to ani pes!
ona: je to dobré, jenom jez! yes, yes, yes
on jde na dvanáctku točenou
neb nemá rád stravu zelenou, no, no, no

hele, hele, vole vole
študoval jsem v pražské škole
v Praze se mi nelíbilo
nyní je tam pro mne milo
mám tam denně plnou misku
nevrátím se v rodnou vísku

otrok

otrok, ten byl zajat v boji
teď se o své srdce bojí
z hrudi mu je vykuchají
živou oběť bohům dají

běžec

cestou žvýká listy koky
proto dělá dlouhé kroky
běží den a běží noc
udělá těch kroků moc

písař

písař, to je chytrý kluk
na řemínkách samý suk
zprávu pošle do daleka
štafeta už na něj čeká

stavitel

žádná díra, žádná škvíra
za tisíc let na zeď zírá
archeolog šokovaný
mají tuny ty balvany

Pokračování básničky

kytar hlahol rozléhá se v pendolínu
já popadnu svoji mandolínu
tahle hudba naše je jen pro kluky
lidi zavírají vztekle nótbůky
z tajska domů fotky sobě vezou
naše písně na nervy jim lezou
slečny z pláže ohrnují nosíky
nad našimi zčernalými kotlíky

nad osadou až nám gripén zaduní
proti stresu my jsme imunní
zalezem si pod most dálniční
s výbojkami zápolí svit měsíční
tu nás pod betónem už nic neruší
každý pustí si své hity do uší
z kelímků my máme oheň osadní
z motélu tu tečou vody odpadní

Pokračování básničky

Mít někoho, koho máte rádi,
je jako splněné přání,
které jsem nikdy nezažila,
ale moc šťastná bych byla,
kdyby se to jednou stalo
a nebe mi lásku dalo.

nároční jsou lidé mnozí
chovají se jako bozi
bez pokory bez rozumu
nároků však mají sumu

člověk slepě světem kluše
by měl všechno pro klid duše
kdyby chvíli stranou stál
stačí aby rozum bral

kdyby lidem hloupým třeba
chybělo tu jen kus chleba
stačil by jim k radosti
nebyl by sklon ke zlosti

jen bloud se naivně diví
že svět není spravedlivý
není vždycky všechno fér
rovnováhu ber kde ber

rozumné i prázdné hlavy
léta zchladí život znaví
až poznají svoje chyby
marné je pak říkat kdyby

Srdci nejde poroučet,
to by nebyl skutečný svět,
za ním prostě musíš jít,
protože to znamená žít.