Básničky o lidech a vztazích

Světem léta kroužil
a po lásce toužil,
však byl to ryzí amatér
a samota jeho alma mater.

Můj život je rozmanitý,
naplňují ho hlavně city,
nejdůležitější láska je,
ráda vím, že mě miluje
ten, koho mám ráda já,
že náklonnost je vzájemná.

Láska došla do bodu,
kdy se blíží rozchodu.
Energie vysršela,
dál už by smysl neměla...

Milovala jsem jednou,
milovala jsem podruhé,
teď už na to kašlu,
táhni do háje, osude!

Očekávání jsou sliby kterým chybí obsah
Přání spojená nití zvaná naděje
Někdy jsou vzdálené či na dosah
Někdy čekáme než se něco uděje
Kontrolujeme mobil neodhlídneme od netu
Stojíme před zrcadlem hodiny
Celou dobu čekáme na větu
Že pro někoho jsi ten jediný

Jednou v životě jsem miloval
opravdu plnými doušky,
proč jsem si trochu neschoval
na ty proklaté zkoušky...

Z mého života
zmizela konečně
ta prokletá samota,
cítím se báječně.

S jídlem roste chuť,
proto vždy skromný buď
a nenechej se strhnout,
nebo budeš svědomí drhnout.

někdy se u tebe zastavím
v čase

dívat se budem až do rána do nebe

do roka padnem si do oka
zase

budu tvůj stín a ty budeš má ozvěna
ženich je bez ženy, nevěsta bez věna

po čase lásku zas pohřbili do země
rozvodem u soudu stvrdí to písemně

budou spolu... ale každý sám pro sebe

Hodně citů
nosím vskrytu
svojí duše,
plná už je.