Básničky o lidech a vztazích

City, které v srdci máme,
velmi často schováváme.
Ale ony musí ven,
aby mohl být sen!

Říkáš že tě nemiluje jak to můžeš vědět
Že jsem tajemná a k sobě tě nepouštím
Že tě nechávám často bezradného sedět
Že tě svévolně a bez výčitek opouštím
Tolik toho říkáš a tak málo posloucháš
Až jednou přestaneš tak snad pochopíš
Že moje všechno ty už dávno máš
A už nikdy se na mě neosopíš

Až jednou budete mít zdání,
že váš vztah upadá,
podělte se o svá přání,
zvedne se vám nálada.

Ji jedinou jsem miloval,
o náš vztah se strachoval,
že nevydrží věčně.
Ale to jsem se mýlil,
osud mě štěstím polil,
je nám pořád báječně.

I když jsme všichni jiní
Velcí, malí, průměrní
Tak jsme všichni lidi
A máme stejné problémy

Optimista naději dá
Hezky se s ním popovídá
Bere věci s nadhledem
A zlepší ti náladu v blbý den

Pesimista poradí ti
Bezpečnost a zázemí
Snaží se být důkladný
Čestný, chytrý, rozumný

Pokračování básničky

Kolik lásky v sobě máme
a kolik jí druhým dáme?
Dbejme, aby to hodně bylo,
svět jasné světlo rozzářilo.

Naše malé ratolesti
užívají mnohé lesti,
brzo je však prokoukneme,
i když jim nic neřekneme.

Ta myšlenka je mi blízká,
však existuje šance nízká,
že se naše osudy propletou,
ona má svou cestu vyjetou.

Kdo miluje jen sebe,
nikdy nepozná nebe,
pokud chceš zázraky na dosah mít,
musíš se s ostatními rozdělit.

Klukům dávám vale,
ať čekají v hale,
dokud svůj názor nezměním,
že dělám správně, dobře vím.