Básničky o lidech a vztazích

S jídlem roste chuť,
proto vždy skromný buď
a nenechej se strhnout,
nebo budeš svědomí drhnout.

někdy se u tebe zastavím
v čase

dívat se budem až do rána do nebe

do roka padnem si do oka
zase

budu tvůj stín a ty budeš má ozvěna
ženich je bez ženy, nevěsta bez věna

po čase lásku zas pohřbili do země
rozvodem u soudu stvrdí to písemně

budou spolu... ale každý sám pro sebe

Hodně citů
nosím vskrytu
svojí duše,
plná už je.

vidět svět a nebýt tiše
někdo by to mohl slyšet

všude tma a svíce zhaslé

člověk žasne, když se zasní
lidé vlastně nejsou šťastní

touhy máme, ale čas ne

jsem sběratel, sbírám klišé
zhoubný názor někde v břiše

kašlu na praskliny na skle

i se zanícenou dásní
myslíme si, že jsme krásní

nemohou nám to mít za zlé

Letní večery
jsou jako stvořené
pro moje nevěry,
manželka mě vyžene.

Své tajemství každý máme,
třebas zcela nevinné,
na diskrétnost spoléháme,
však pravda nás nemine.

Ne vždy se každý vztah povede,
ale za to, co láska dovede,
to rozhodně stojí,
nevyhraje, kdo se bojí.

Důvěřuj, ale prověřuj,
nepříteli tajemství nesvěřuj,
nechceš-li, aby se prozradilo
a všechny tvé plány zhatilo.

Realita byla skvělá,
měla vše, co chtěla,
ale ještě nevěděla,
že jsou jen dvě těla,
kterým to zákonitě nevyjde,
pravá láska teprve přijde.

Je krásnější, než vůbec tuší,
avšak sebevědomí má muší,
a tak pořád jen paběrkuje,
ale i ona se jednou zamiluje...