Básničky o lásce

Obraz visí na skobě
a ta skoba se viklá,
stejně já visím na tobě
a ty jsi na to zvyklá.

Jsi skutečnost, po které se mi stýská,
a já holka, která neví, zdali tě někdy získá.
Jsi princ všedních i nevšedních dní
a já slečna, co o tobě sní.

Jsi jako měsíc v nejkrásnější noci,
který mě má ve své moci.
Jsi krásný jak polární medvídek
a sladký jak cukrový gumídek.

Jsi světlo, jsi naděje, jsi láska,
já vím, že nejsem žádná kráska.
Mám tě ráda čím dál víc,
jak ti to mám sakra říct?

Chtěla bych být motýlem
a mávat křídly životem.

Vnímat hudbu lučních cvrčků,
rozeznat zvuk Tvých tichých krůčků.

Poznat vůni krásných květů,
stále slyšet zvuk Tvých vzdechů.

Prolétnout se loukou plných květin,
padnout s Tebou do rozestlaných peřin.

Zaletět si ke křišťálové tůni,
znovu cítit Tvoji vůni.

Pak odpočinout na lístku růže,
tak vrať se ke mně do náruče.

Ochutnat květin sladký nektar,
tak už mě přeci netrap.

Budu stále čekat
a mé srdce bude tepat
jen pro Tebe.

Zpod kapuci na mě vykoukla,
hlavu mi úplně popletla,
proč, že máš tak krásné oči,
dříve jsi mi neřekla?

Něha Tvá dotýká se nebe,
úsměv Tvůj dotýká se hvězd,
já malou jsem bez Tebe,
chci Ti všechny hvězdy vesmíru
k nohám snést.

Sliny se mi sbíhají,
když kolem dívky běhají
v přiléhavých legínách,
jako na zeď házet hrách
je však každé mé snažení,
zbývá jen letní mámení.

Miluji Tě čím dál víc,
hodinu od hodiny je to silnější,
bez Tebe už nebudu nic,
už nemůžu být šťastnější.

Milovala bych Tě,
i kdybys byl němý,
milovala bych Tě,
vždyť láska se na světě cení.

Mohl bys být slepý,
potichu mě poznávat,
klást jeden nesmělý dotyk za nesmělým,
prosím chtěj mě poznávat.

Můžeš být cokoliv,
ale vždy buď můj,
můžeš být kdokoliv,
tak prosím při mně stůj.

Nejsi slepý,
tak otevři své krásné oči.
Nejsi němý,
tak řekni, že pro mě se Tvůj svět točí.

Hodiny počítám,
kdy se tohle všechno stane,
už i minuty počítám,
kdy má ruka do té Tvé zase spadne.

Miluji Tě! Věř mi to,
v tomhle já neumím lhát,
řeknu Ti jen jedno,
lásku já neumím předstírat.

Miluji Tě...

Jednou jsi se otočila,
a já u Tebe zrovna stál.
Ve Tvých očích jsem se utopil,
a přesně věděl co bude dál.
Zvláštní Tyrkysový pohled Tvůj
a mé srdce u nohou Ti leží.
Říkám si nesmíš, tak přece stůj,
ale rozum zvládne srdce jen stěží.
Má ruka ve Tvé dlani,
zrychlující se tep a Tvá ústa tak blízko jsou.
Tvůj pohled nepatří už plaché lani,
ale je pohledem jen nás dvou.
Tak dívám se Ti do očí
a čtu si slůvka, jež tváří se tak skrytě.
To jednou takhle jiskra přeskočí,
a já pohledem, stejně jako Ty, říkám: „Miluji Tě.”
Doufám, že se nikdy nerozdělíme.

Když tě chlapec opustí,
radši se mu vyhni,
až ho potkáš za rohem,
tak mu jednu švihni!

Toužím poznat Tvůj dotek
a pohlazení z lásky.
Toužím ukojit svůj smutek,
nechci si už dělat vrásky.

Toužím cítit Tvoji teplou kůži
na svém nahém těle.
Přivonět si k darované růži,
věřit jenom v Tebe.

Toužím nikdy nepoznat touhu,
kdy nevím co mám dělat.
Snad i proto nepřestanu
v lásku naši doufat.