Básničky 7311 - 7320 / 7611
Když jsi u mne, tak se směju,
když promluvíš, tak se chvěju,
když zavřu oči, vidím jen tebe,
celé tělo mne najednou zebe.
Chceš být jen má kamarádka,
bez tebe jsem neštěstí hromádka.
Cítím k tobě mnohem více,
uhasínám jak knot svíce.
Nechci, aby jsi se trápila,
jen mé city pozorně vyslechla.
Mé srdce je teď příliš prázdné,
jen s tebou bude opět šťastné.
když promluvíš, tak se chvěju,
když zavřu oči, vidím jen tebe,
celé tělo mne najednou zebe.
Chceš být jen má kamarádka,
bez tebe jsem neštěstí hromádka.
Cítím k tobě mnohem více,
uhasínám jak knot svíce.
Nechci, aby jsi se trápila,
jen mé city pozorně vyslechla.
Mé srdce je teď příliš prázdné,
jen s tebou bude opět šťastné.
Když podprsenka do klína ti padala
a ústa tvá smyslná se usmála,
já pod třešní začátkem máje,
dotknul jsem se s tebou ráje.
a ústa tvá smyslná se usmála,
já pod třešní začátkem máje,
dotknul jsem se s tebou ráje.
Venku prší kapky deště
a mně nechce spát se ještě.
Spánek jaksi nepřichází,
Ty jsi ten, co mi tu schází.
Jak těžké jsou tyhle noci,
kdy vím, že nebudu moci
přitulit se, jak bych chtěla,
a dotýkat se Tvého těla,
kdy mohla bych Tě objímat,
a pak blaženě s Tebou spát.
Ach, má lásko, jak se stalo,
že nás to tak oba vzalo?
Já každým dnem mám víc Tě ráda
než přítele a kamaráda.
Pokračování básničky
a mně nechce spát se ještě.
Spánek jaksi nepřichází,
Ty jsi ten, co mi tu schází.
Jak těžké jsou tyhle noci,
kdy vím, že nebudu moci
přitulit se, jak bych chtěla,
a dotýkat se Tvého těla,
kdy mohla bych Tě objímat,
a pak blaženě s Tebou spát.
Ach, má lásko, jak se stalo,
že nás to tak oba vzalo?
Já každým dnem mám víc Tě ráda
než přítele a kamaráda.
Pokračování básničky
Koukni z okna. Měsíc, vidíš?
Vypni hudbu a přistup blíž.
Hvězdy jsou jen svědky naší lásky, a ty je neslyšíš.
Ať si pomlouvaj, ty líbáš mě níž a níž.
Postel? Je tu, či není?
Lásko, jsem tu já, nebo jsem jen snění?
SMSka se tu zastavila,
dřív než jsem Tě políbila.
Ty už spíš, tak krásnou noc,
o mně už nevíš, ráno přijdu se svítáním, to slibuju Ti moc!
Vypni hudbu a přistup blíž.
Hvězdy jsou jen svědky naší lásky, a ty je neslyšíš.
Ať si pomlouvaj, ty líbáš mě níž a níž.
Postel? Je tu, či není?
Lásko, jsem tu já, nebo jsem jen snění?
SMSka se tu zastavila,
dřív než jsem Tě políbila.
Ty už spíš, tak krásnou noc,
o mně už nevíš, ráno přijdu se svítáním, to slibuju Ti moc!
Hruď se ti vzdouvá pod vzdechy rozkoše,
z úst však vychází jen tichý stén,
křivky se potí, jak klouzám svou hlavou níž,
chci tě svírat vší silou, být tvé touze
blíž... a blíž.
z úst však vychází jen tichý stén,
křivky se potí, jak klouzám svou hlavou níž,
chci tě svírat vší silou, být tvé touze
blíž... a blíž.
On se podíval,
on se Vám na mě
tak upřeně podíval,
že jsem měla srdce
až v hrdle.
Usmál se,
sladce, něžně,
koutky úst se mu
mírně pozachvěly.
V tu chvíli zde
na pevné zemi
oblil mé srdce
náhle oceán.
On ještě
chvíli stál,
usmál se
a mlčky odešel.
on se Vám na mě
tak upřeně podíval,
že jsem měla srdce
až v hrdle.
Usmál se,
sladce, něžně,
koutky úst se mu
mírně pozachvěly.
V tu chvíli zde
na pevné zemi
oblil mé srdce
náhle oceán.
On ještě
chvíli stál,
usmál se
a mlčky odešel.
Jsem motýl zavřený ve zlaté kleci.
Poletuji neustále tam a zpět.
Navěky v ní nechci zůstat přeci.
Chci ven, chci obletět celý svět.
Beznaděj stoupá a křídla již ztrácejí pel.
Únava svazuje celé mé tělo i mysl.
Stále dokola ptám se, kdo mě sem uzavřel?
Proč vlastně? A jaký to má smysl?
S nadějí začínám jen v zázrak doufat.
Cítím, jak slábnu a hlavu pomalu skláním.
Nechci však bez boje zhrzeně zoufat.
Kanoucím slzám jen těžce se bráním.
Oči jsou přivřené a křídla přestala mávat.
Bezvládně padám vstříc studené zemi.
Marně se pokouším ze země vstávat.
Takhle tu skonat, to přece nechce se mi.
Na dně pak znovu procitám k vědomí.
Dvířka té klece se náhle hnula.
Kdo to jen může být, řekne teď někdo mi?
A už to vím, že láska odemknula.
Poletuji neustále tam a zpět.
Navěky v ní nechci zůstat přeci.
Chci ven, chci obletět celý svět.
Beznaděj stoupá a křídla již ztrácejí pel.
Únava svazuje celé mé tělo i mysl.
Stále dokola ptám se, kdo mě sem uzavřel?
Proč vlastně? A jaký to má smysl?
S nadějí začínám jen v zázrak doufat.
Cítím, jak slábnu a hlavu pomalu skláním.
Nechci však bez boje zhrzeně zoufat.
Kanoucím slzám jen těžce se bráním.
Oči jsou přivřené a křídla přestala mávat.
Bezvládně padám vstříc studené zemi.
Marně se pokouším ze země vstávat.
Takhle tu skonat, to přece nechce se mi.
Na dně pak znovu procitám k vědomí.
Dvířka té klece se náhle hnula.
Kdo to jen může být, řekne teď někdo mi?
A už to vím, že láska odemknula.
Dusil jsem se tvými vlasy,
chtěl ti v očích uhořet,
teď hledám kousek spásy,
všude jen led.
Ještě buď se mnou, lásko,
ještě nezvoní na věži,
ještě jsem tě nepolíbil,
ještě neroztál led.
chtěl ti v očích uhořet,
teď hledám kousek spásy,
všude jen led.
Ještě buď se mnou, lásko,
ještě nezvoní na věži,
ještě jsem tě nepolíbil,
ještě neroztál led.
Básničky 7311 - 7320 / 7611
Nastavení Počet na stránku: 1 | 5 |- 10 -| 15 | 30 | 50 | 100
Řadit podle: přidání -| hodnocení | posílanosti | délky | názvu | náhody
Verš: nezáleží -| střídavý ABAB | sdružený AABB | přerývaný ABCB | krátký AA | volný ABCD
obkročný ABBA | různý Autorské: nezáleží -| ano | ne
Filtr obsahu: odblokovat lechtivé | odblokovat sprosté | odblokovat nechutné | odblokovat drsné
SMS filtr: ne -| 1 Vodafone | do 2 | do 5 | 1 T-Mobile | do 2 | 1 O2 | do 2 | 1 SR | do 2
( Při současném nastavení se některé básničky nezobrazují. ) ( zobrazit všechny )
© 2009-2024 www.verse.cz | Zveřejňování děl jinde je bez souhlasu autora zakázáno!!! | Pište nám na info@verse.cz
» Soukromí » Letem.cz - další naše weby » Spřátelené weby
» Anekdoty | Hlášky z filmů | Legrace | Pranostiky | Přání | Přísloví | Psí jména | Psí kalendář | Ráj SMS | Textíky | Užitečné informace | Vtipy