Básničky o lásce

Ležíme spolu na pestrobarevné posteli
ze spadaného listí,
jsme tak dětinsky naivní,
tak krásní a andělsky čistí.
Ruce do sebe splétáme,
srdíčka nám divoce buší,
bude něco dál?
To jen osud ví a Bůh tuší.

Kolem nás spousta rozházených svršků,
jsou tu dvě nahá těla,
ďábel ti sladce šeptá,
dej mu kousnout do jablka poznání,
dej mu ochutnat
to krásně sladké a zakázané ovoce,
avšak v dálce slyšíš
varovný a tichý hlas anděla.

Pokračování básničky

Ráno když svoje oči otvíráš,
je krásné vědět, že někoho máš,
kdo tě miluje a tulí se k tobě,
to pak každý den začíná pohodově...

Les myšlenek se mi hlavou honí
a všechny jsou jenom o ní.
Pro ni já na světě jsem
každý, každičký den.
Snad navždy to takhle bude,
bez ní by byly mé dny chudé.

Jsem sám se svou samotou,
jak stopy otisklé v písku,
jsem sám se svou samotou,
jak slova v Tvém dívčím notýsku.
Stojím nad propastí, dívám se dolů,
chytnout Tě za ruce, pak skočit spolu.
Změnit se v ptáky, co oblohou krouží,
ti nevědí nic o citech, ty po lásce netouží.
Letět tak krajinou nahoru a dolů,
je jedno, kam poletíme, hlavně že jsme spolu.

Jsi zlatíčko,
co okouzlilo mé srdíčko
a mé dny dělá krásné,
miluji tě - je to jasné.

Jsem připravená na tvé rty,
whisku v kavárně mi nalej ty
a já ji na ex vypiju,
ne z ní, ale z tebe se opiju.

Tvýma očima se chci opít
a ty se opij mými, nejsladšími,
já vím, že jsi muž,
vezmi si mě, nejdřív mě polib a pak... už...

Jdu spát, uléhám,
vidím Tvůj úsměv, Tvé mandlové oči,
zamyslím se a svět se se mnou jak kolotoč točí.
Tvá včerejší slova mě bodala, drásala moje tělo,
to mluvil Tvůj rozum, srdce by to tak říci neumělo.
Nevěděli jsme o sobě víc než dvacet let,
takže když se rozloučíme, nezboří se svět.
Necháme se unášet na křídlech fantazie,
to, co bylo rozbité, se už víc nerozbije.
Rozum nám oběma říká: Tak dost, pozor, stát.
Ale naše srdce mají volný letmý pád.
Můžeme si stokrát říkat, máme rodinu svou,
ale naše srdce tlučou jinou muzikou.
Zapomenout na Tebe, to řekne se tak lehce,
mozek, ten by zapomněl, ale srdce nechce.
Život a osud nám naplánoval jiný jízdní řád,
tak nebudem přehazovat výhybku
a necháme to spát.
Těžko mi bude nějakou dobu, to nebudu Ti lhát,
ale bude navždy platit,
co z vojny psal jsem Ti nesčetněkrát,
tahle věta poslední:
LÁSKO, MÁM TĚ RÁD.

Po pláži bez hranic spolu jdeme,
za ruku se při tom držíme,
ze společných chvil se radujeme,
náš největší poklad střežíme.
Tím pokladem není nic jiného
než naše láska.

Krásné je mít rád,
krásné je milovat,
a nejkrásnější ze všeho
je být u svého milého.

V srdci tě stále mám
a vůbec nic s tím nenadělám.
Stále tě miluji,
i když si to zakazuji.
Nevím, jak dostat tě z hlavy ven,
přeji si, aby to byl jen pouhý sen.
Ten sen, co s nocí přichází
a s ránem zase odchází.
Sen to ale není.
Je to realita,
která se tě taky týká.
Ty víš, co k tobě cítím,
i to, že na tebe stále myslím.
Tak proč s tím nic neděláš
a jen se mi tajně vysmíváš?
Jeden důvod řekni mi
a navždy tě nechám na pokoji!