Básničky o lásce

Chodím nocí,
chodím tmou
se svou
hlavou svěšenou.

Hledám k tobě cestu,
tu však nenacházím,
a tak dále
jenom procházím.

Jednou bych
k tobě dojít chtěl,
abych tě potom
políbit směl.

Ruku svou
chci ti dát,
aby jsi se
o mě už nemusela bát.

Nevím, kde tě
hledat mám,
a tak tmou
pořád chodím sám.

Jednou však
mé srdce si tě najde
a má samota
pak odejde.

Někdy mám pochybnosti,
zda lásky je pro všechny dosti.
Jak můžu světem jít
a žádnou nenajít?
Proč se ještě neobjevila,
když jsem o ní tolik snila?
Kde moje láska je?
Žije ještě naděje?

Chtěla bych být motýlem,
co pohladí duši Tvou.
Tvé rty chutnají
medem a vanilkou.

Tvůj hlas - jak kostelní zvony zní,
vídám Tě ve snách, tak prosím, zjev se mi.
Jsi anděl sladký, co přichází, když spánek mě tíží.
Vídám Tě ve snách, Tvou milou vizi...

Co ztrácí se, když tma odchází,
však celý den mne Tvůj obraz provází.

Donedávna strom života,
vitální, plný lásky, síly,
ochořel...
a jeho dobrota
celou pláň vůní naplnily.

Proč stůněš, lásko?
Neboj, to přebolí,
příroda pláče...
Miláčku, najdu si Tě kdekoli...

Vždyť ten strom
donedávna radostí jen vzkvétal,
a jeho vůně vábila ranní spáče...
Tráva usychá, chřadne i motýl,
co rád k tomu stromu létal...

A tak skrývám v srdci naději,
že láska má se zotaví,
ožije jak vlna v peřeji
a životu se čelem postaví.

Proč jsi jenom odešla,
copak se ti nevešla
má maličkost do srdce?
Ach, zní to tak trpce.
Proč jen jsi mě nechala
a pryč jsi najednou spěchala?
Ptám se pořád osudu,
ale vím, už s tebou nebudu,
nikdy - srdce mé zmírá,
zůstala jen víra...
ve mně a v tebe - v nás,
že budem spolu zas...

Jsi jako vítr,
co s korouhvičkou točí,
bouře Ti září
z hlubokých hnědých očí.

Jsi jako živel,
co žije přítomností.
Ďábel a Satan,
jež bortí lidské ctnosti.

Však v duši třímáš
perličky osamění
- a čekáš na to,
až někdo uchopí je
a život Tobě změní...

Denně tě potkávám a nedokážu ti to říct,
co k tobě cítím a že o tobě sním.
Přemýšlím každý večer nad tím, jak bych ti to řekla,
a každý večer mi slza po tváři tekla.

Pochop, že nemůžu ti to říct,
nemůžu, protože ty o mě nestojíš.
Ty o mě ne, ale já o tebe ano,
slz a snů bylo již mnoho.

Moje slza, to není jen slaná voda,
s každou další kapkou mě nůž do srdce bodá.
Ty asi nevíš, jakou já cítím bolest,
ale kolem štěstí musím po kolenou prolézt.

Mám tě ráda, chci ti říct, že příliš,
má láska má větší sílu než mořský příliv.
Ty jsi takový můj přístav dobré nálady,
jsi ten, co mi mé srdce lepí dohromady.

Zůstala mi v srdci díra, která touží po lásce,
a věří, že ty budeš ten její jediný vládce.
Chybí mi tvůj obličej, hlas a smích,
říct ti „ahoj” snad není ani malý hřích.

I kdyby byl, myslíš, že by mě to zajímalo?
Zamilovat se do tebe mi moc dlouho netrvalo.
Nejprve jsme spolu prohodili pár slov,
teprve pak se mi udál v srdci veliký lov.

Zamilovala jsem se do tebe ze dne na hodinu,
když těch pár dnů před soutěží opominu.
Moc bych si přála, abys měl možnost tohleto číst,
a odpověď na otázku v srdci mi co nejdříve říct.

Jenomže já k tomu nemám odvahu,
a ani necítím, že je v dosahu.
Hrozně moc chci, abys četl všechny mé básničky,
které všechny jsou podlepeny láskou a srdíčky.

Na obzoru slunce, z měsíčního vraku
bráníc sítě temné, přisouvaje mraku.
V před je poušť a zaň je smyčka,
přec to jenom slovní hříčka.
Měsíc na obzoru, slunce přisouvaje
mrak je tam a smyčka moje.

Bojím se říct ti, co k tobě cítím.
Bojím se, že se zamotám do smrtících sítí.
Bojím se bolesti, kterou bys mi způsobil slovem: „Ne!”
Bojím se, protože vím, že by to nebylo příjemné.
Bojím se, že tě ztratím, i když nejsme spolu.
Bojím se, že mě to slovo rozsekne jako hrana stolu.
Bojím se, že mi jednoduše ublížíš.
Bojím se, že mé srdce dalšími nadějemi zatížíš.
Bojím se, že nedostanu pravou šanci.
Bojím se, že mě ta falešná smete jako dva kanci.
Bojím se o tebe, protože tě příšerně miluji.
„Nechci tě nikdy ztratit!” - a to své srdce cituji.

Bude ti líp...
když se ráno vzbudíš sám,
anebo když vedle tebe budu já.

Bude ti líp...
když budeš dál jen svým pánem,
anebo budeš muset na mě ohled brát.

Bude ti líp...
když nebudeš mít starosti se mnou,
anebo chceš starosti s láskou mou.

Bude ti líp,
to bych teď chtěla vědět,
jestli sám znáš odpověď
upřímnou a od srdce,
nechci celou zpověď,
jen, že si jistý jseš.

Bude ti líp,
nad tím stále přemýšlím,
jestli se mnou šťastný jsi,
různé scénáře vymýšlím,
znát tu pravdu chci,
musím.

Bude ti líp,
když se k tobě připojím,
na tvář tě lehce políbím,
to by bylo pravidelné
jako, že otáčí se země,
opravdu mě chceš.

Už napořád.