Básničky 6631 - 6640 / 7611
Ráno, když se vzbouzím touhou
po hřejivém objetí,
věř, že nechci být jen pouhou,
myšlenkou a obětí.
Chci se k tobě něžně tulit,
lásku svou Ti dát,
žalem začnu asi bulit,
věř mi, mám Tě rád.
Nejsou to jen planá slova,
nebo klamné snění,
někdy prostě lidé znova,
názory své mění.
Jistotou a pevnou skálou,
stát se po Tvém boku,
oporou být Tvojí stálou,
mám Tě jak trn v oku.
po hřejivém objetí,
věř, že nechci být jen pouhou,
myšlenkou a obětí.
Chci se k tobě něžně tulit,
lásku svou Ti dát,
žalem začnu asi bulit,
věř mi, mám Tě rád.
Nejsou to jen planá slova,
nebo klamné snění,
někdy prostě lidé znova,
názory své mění.
Jistotou a pevnou skálou,
stát se po Tvém boku,
oporou být Tvojí stálou,
mám Tě jak trn v oku.
Až se ráno probudíš,
lásku mou pocítíš.
Bude tě hřát celý den,
a já budu chtít jen tebe.
Těším se na den, kdy budeme spolu,
všechny problémy zvládneme pospolu.
A na konec všeho hezkého,
přijde asi něco moc bolestivého.
Bude to rozchod,
nebo snad srdce tvého odchod?
Nevím, nechci to znát,
necháme čas, jak nám to podá.
lásku mou pocítíš.
Bude tě hřát celý den,
a já budu chtít jen tebe.
Těším se na den, kdy budeme spolu,
všechny problémy zvládneme pospolu.
A na konec všeho hezkého,
přijde asi něco moc bolestivého.
Bude to rozchod,
nebo snad srdce tvého odchod?
Nevím, nechci to znát,
necháme čas, jak nám to podá.
Lásko moje, neuvadej,
jsi jak květina bez vody,
jež spadla na zem z květináče,
sama se nezvedneš a nezasadíš.
Přesto mám víru,
že s pláčem zavoláš,
a kdo tě má rád, ten tě zvedne,
slzami svými zvlhčí hlínu,
rukou pohladí ti květní lísky,
a horkým dechem prohřeje tvůj stonek.
Svět je zlý,
byť vypadá to chvíli,
že v něm láska je a plno přátel,
však kdo pomůže ti slepit srdce,
než jen opravdový přítel.
Zakřič nějak ať to slyší,
ten, kdo tě má stále rád,
ten, co dobou poslední
se zdál jen jako kamarád.
jsi jak květina bez vody,
jež spadla na zem z květináče,
sama se nezvedneš a nezasadíš.
Přesto mám víru,
že s pláčem zavoláš,
a kdo tě má rád, ten tě zvedne,
slzami svými zvlhčí hlínu,
rukou pohladí ti květní lísky,
a horkým dechem prohřeje tvůj stonek.
Svět je zlý,
byť vypadá to chvíli,
že v něm láska je a plno přátel,
však kdo pomůže ti slepit srdce,
než jen opravdový přítel.
Zakřič nějak ať to slyší,
ten, kdo tě má stále rád,
ten, co dobou poslední
se zdál jen jako kamarád.
Kdybys byla upřímnější,
viděla bys snad,
jak ten blázen opatrný,
čistě má tě rád.
Kdybys měla srdce čistý,
nestalo se snad,
to, co v boji s touhou svojí,
musela jsi vzdát.
Kdybys byla vzpomněla si,
na pár chvílí snad,
jak ti chválil tvoje řasy,
tvůj - jen kamarád.
Kdybys byla princeznou,
co věřil jsem jí snad,
mé srdce bys nepropíchla,
za noc - tisíckrát.
Kdybys byla duchovnější,
nezažil bych snad,
tvojí tváře - němé žuly,
křečovitý chlad.
Kdybys lásku opravdovou,
projevila snad,
Vrať se ke mně - odpustím ti,
stále mám tě rád.
viděla bys snad,
jak ten blázen opatrný,
čistě má tě rád.
Kdybys měla srdce čistý,
nestalo se snad,
to, co v boji s touhou svojí,
musela jsi vzdát.
Kdybys byla vzpomněla si,
na pár chvílí snad,
jak ti chválil tvoje řasy,
tvůj - jen kamarád.
Kdybys byla princeznou,
co věřil jsem jí snad,
mé srdce bys nepropíchla,
za noc - tisíckrát.
Kdybys byla duchovnější,
nezažil bych snad,
tvojí tváře - němé žuly,
křečovitý chlad.
Kdybys lásku opravdovou,
projevila snad,
Vrať se ke mně - odpustím ti,
stále mám tě rád.
Ptám se tě, myslíš, že ještě náš vztah smysl má,
láska mezi námi zřejmě už asi vyhasla.
Ty se mne stále ptáš,
když se tě dotknu, odmlouváš,
říkáš, že mne miluješ, ale stále se mi vyhýbáš.
A ty se mne ptáš, pořád se jen vymlouváš.
Říkáš, že lituješ, ale nic pro náš vztah neděláš.
Stále usínám sám, k čemu já tě vlastně mám,
čekám na tebe, že tě obejmu, polibek ti dám,
a ty opět nepřijdeš, já usínám sám.
Říkáš, že mne miluješ, a to ti věřit mám.
Víš, málo se mi věnuješ, vím, že tě mám,
ale jaksi tě v našem vztahu postrádám.
Opravdu si myslíš, že mne miluješ...
láska mezi námi zřejmě už asi vyhasla.
Ty se mne stále ptáš,
když se tě dotknu, odmlouváš,
říkáš, že mne miluješ, ale stále se mi vyhýbáš.
A ty se mne ptáš, pořád se jen vymlouváš.
Říkáš, že lituješ, ale nic pro náš vztah neděláš.
Stále usínám sám, k čemu já tě vlastně mám,
čekám na tebe, že tě obejmu, polibek ti dám,
a ty opět nepřijdeš, já usínám sám.
Říkáš, že mne miluješ, a to ti věřit mám.
Víš, málo se mi věnuješ, vím, že tě mám,
ale jaksi tě v našem vztahu postrádám.
Opravdu si myslíš, že mne miluješ...
Červená ti sluší, jsi jak vlčí mák,
ať je to tak nebo tak.
Mám rád tvý sladký uši,
když jsem s tebou, srdce mi strašně buší,
avšak tvá láska ke mně je tak trochu nerozhodná,
tak prosím, řekni mi, zdali ráda mne máš, a jak...
jsi jak vlčí mák.
Vím, pravda bývá často krutá,
jako noha neobutá,
červená ti sluší, jsi jak vlčí mák,
máš mne ráda, tak řekni, a jak,
třeba jako vlčí mák...
(Aleně)
ať je to tak nebo tak.
Mám rád tvý sladký uši,
když jsem s tebou, srdce mi strašně buší,
avšak tvá láska ke mně je tak trochu nerozhodná,
tak prosím, řekni mi, zdali ráda mne máš, a jak...
jsi jak vlčí mák.
Vím, pravda bývá často krutá,
jako noha neobutá,
červená ti sluší, jsi jak vlčí mák,
máš mne ráda, tak řekni, a jak,
třeba jako vlčí mák...
(Aleně)
Nečekal jsem, že mi brzy,
budou z očí kanout slzy.
Nečekal jsem, že mé oči,
příliv slané vody smočí.
Nečekal jsem plané sny,
jež tak rychle vyhasly.
Nečekal jsem jiskru jinou,
která toho bude vinou.
Nečekal jsem tolik lhaní,
mé tělo se křečem brání.
Jezábel jsem nečekal.
No a zatím - kat mne sťal.
A má hlava kutálí se,
k nečekaně čisté míse.
To jsem vážně nečekal,
že teď vládne jiný král.
Teď je éra krále Jana,
podlehla mu čistá panna.
To jsem vážně nečekal,
jakou hloubku mívá žal.
budou z očí kanout slzy.
Nečekal jsem, že mé oči,
příliv slané vody smočí.
Nečekal jsem plané sny,
jež tak rychle vyhasly.
Nečekal jsem jiskru jinou,
která toho bude vinou.
Nečekal jsem tolik lhaní,
mé tělo se křečem brání.
Jezábel jsem nečekal.
No a zatím - kat mne sťal.
A má hlava kutálí se,
k nečekaně čisté míse.
To jsem vážně nečekal,
že teď vládne jiný král.
Teď je éra krále Jana,
podlehla mu čistá panna.
To jsem vážně nečekal,
jakou hloubku mívá žal.
Jsi ta, kterou hledám,
myslíš, že znáš dobře, sama sebe.
Je podzim, venku je už zima, až z toho zebe.
Hledám lásku, možná právě tebe.
Pověz mi něco o sobě, o své maličkosti,
chci lásku, mít rád i milovat.
Chci být s tebou, naše děti spolu vychovat.
Vím, že někde jsi, přeješ si teď to samé,
chci tvou lásku, stále tě milovat,
své srdce ti dát,
zahřát ve svých, tvé zmrzlé dlaně.
Třeba kolem sebe chodíme,
jen jinam koukáme, špatně vidíme.
Hledáš něco podobného, jako já,
tak to jsme v tuto chvíli právě dva.
Tak se pěkně usmívej,
koukej kolem sebe, a nebuď zlá.
Snad se jednou potkáme,
budem spolu šťastni, já, ty, oba dva.
Hledám, hledáš,
tak to jsme v tuto chvíli dva...
myslíš, že znáš dobře, sama sebe.
Je podzim, venku je už zima, až z toho zebe.
Hledám lásku, možná právě tebe.
Pověz mi něco o sobě, o své maličkosti,
chci lásku, mít rád i milovat.
Chci být s tebou, naše děti spolu vychovat.
Vím, že někde jsi, přeješ si teď to samé,
chci tvou lásku, stále tě milovat,
své srdce ti dát,
zahřát ve svých, tvé zmrzlé dlaně.
Třeba kolem sebe chodíme,
jen jinam koukáme, špatně vidíme.
Hledáš něco podobného, jako já,
tak to jsme v tuto chvíli právě dva.
Tak se pěkně usmívej,
koukej kolem sebe, a nebuď zlá.
Snad se jednou potkáme,
budem spolu šťastni, já, ty, oba dva.
Hledám, hledáš,
tak to jsme v tuto chvíli dva...
Byla jsi tak roztomilá,
moc jsem tě měl rád,
nevím, proč tak nenávidím,
slovo - „kamarád”.
Byla jsi tak plná smíchu,
když jsme byli spolu,
když na kávu chodili jsme,
jindy na kofolu.
Byla jsi tak plná plánů,
náš vztah byl tak krásný,
všecko ale rozbila jsi,
zbyla sbírka básní.
moc jsem tě měl rád,
nevím, proč tak nenávidím,
slovo - „kamarád”.
Byla jsi tak plná smíchu,
když jsme byli spolu,
když na kávu chodili jsme,
jindy na kofolu.
Byla jsi tak plná plánů,
náš vztah byl tak krásný,
všecko ale rozbila jsi,
zbyla sbírka básní.
Jsi pro mě sluncem zářícím,
ale také měsícem svítícím.
Jsi pro mě ta největší hodnota,
jsi srdce i duše mého života.
Jak moc jsi pro mě důležitá v tomto světě,
to nejde popsat v jedné větě...
MILUJI TĚĚĚ MOCC!
ale také měsícem svítícím.
Jsi pro mě ta největší hodnota,
jsi srdce i duše mého života.
Jak moc jsi pro mě důležitá v tomto světě,
to nejde popsat v jedné větě...
MILUJI TĚĚĚ MOCC!
Básničky 6631 - 6640 / 7611
Nastavení Počet na stránku: 1 | 5 |- 10 -| 15 | 30 | 50 | 100
Řadit podle: přidání -| hodnocení | posílanosti | délky | názvu | náhody
Verš: nezáleží -| střídavý ABAB | sdružený AABB | přerývaný ABCB | krátký AA | volný ABCD
obkročný ABBA | různý Autorské: nezáleží -| ano | ne
Filtr obsahu: odblokovat lechtivé | odblokovat sprosté | odblokovat nechutné | odblokovat drsné
SMS filtr: ne -| 1 Vodafone | do 2 | do 5 | 1 T-Mobile | do 2 | 1 O2 | do 2 | 1 SR | do 2
( Při současném nastavení se některé básničky nezobrazují. ) ( zobrazit všechny )
© 2009-2024 www.verse.cz | Zveřejňování děl jinde je bez souhlasu autora zakázáno!!! | Pište nám na info@verse.cz
» Soukromí » Letem.cz - další naše weby » Spřátelené weby
» Anekdoty | Hlášky z filmů | Legrace | Pranostiky | Přání | Přísloví | Psí jména | Psí kalendář | Ráj SMS | Textíky | Užitečné informace | Vtipy