Verše

Když ti na někom záleží,
jen pro něj tvé srdce bije
a o nic jiného ti neběží
než o to, že ten člověk žije.
Potom to láska dozajista je,
tvoje srdce upřímně miluje.

Když máš rád, je to nádherné,
naprosto neopakovatelné,
každý by měl lásku mít,
bez ní totiž nejde „ŽÍT”.

Díky lásce křídla mám
a moc si to užívám,
nikdy bych neměnila,
nešťastná bych byla.

Sen, který se mi vždy jen zdál,
najednou přede mnou tam stál,
já pusu měla z něj dokořán,
do mého srdce hned byl zván...

Kristus pravil - přijde zrada,
neukázal smrti záda,
chtěl, aby se takto stalo,
přišlo, co se zradou zdálo.
Jidáš neměl na vybranou,
nemoh zůstat někde stranou,
nedošlo by k spasení,
nebýt toho „zrazení”.

Když láska není,
svět se změní,
vše je náhle šeď,
proč zažívám to teď...

Vítr v korunách stromů
dělá předzvěst hromu,
nebe jak diskotéka svítí,
letní bouřka se řítí.

Víra nebe otvírá
jen když oči zavírá
ten, kdo věří v dobrotu
šťasten pro svou slepotu
měl jsem prima katechetu
otvíral nám duši světu
svět jsem poznal později
pak jsem ztrácel naději
Pánbůh stvořil hrozné dílo
aby se v něm těžce žilo
od žížaly po velryby
samá bolest, má to chyby
dal nám vůli svobodnou
děti chrousta nabodnou
rybáři jak ryby trápí
nemyslí, jsou to přec chlapi
svatý Petr také chytal
každý tvor to někdy schytal
někdy rychle, někdy dlouze
strašnou bolest cítil „pouze”
pak do ráje možná vešel
pokud se z té hrůzy věšel
v pekle v hrůze pokračuje
Pánbůh křížkem navštěvuje
ty, co má rád, odděluje
od těch, co on nemiluje
člověk dokázal však více
zničil pravé neštovice
a to prosím v světě celém
postavil se k tomu čelem
Boží dílo zčásti zničil
a tak nápad ve mně vzklíčil
Pánbůh jistě ví to předem
to, co člověk ještě svede
konec světa nastane
až si Pánbůh zamane
nebo je to jinak celé
člověk ukončí ho směle.

Šel bych světa kraj,
abych našel ráj,
abych mohl být s ní,
protože je výstavní.

Když se na ni dívám,
city v sobě skrývám,
které bych jí chtěl najevo dát,
říct jí upřímně, že ji mám rád.