Verše

vápno rtů se ve víně smutečním hasilo
ve tmě se výpary pomalu ztrácejí
pár vran si na větvi zobany brousilo
branou se shrbení kostlivci vracejí

hrobník už na větvi rozvěsil střeva
na černé kůře se doběla svítí
hroudami dozněl pláč dutého dřeva
Lunu teď větvemi pod krkem chytí

zavřené oči tam zírají z thují
poklusem na místě plyne čas v houští
krvavé kaluže po nebi plují
z hvězdnatých bradavic pavouky spouští

Je jediná, po které toužím,
kterou bych chtěl znát,
bez ní se tu asi usoužím,
hořkosladké je mít rád.

Poklidné vody čeřím,
protože v lásku věřím
a udělám pro ni
gesto vskutku sloní...

Láska je vším, co chci mít,
s ní si přeju světem jít,
z každého dne se radovat
a mít někoho, kdo mě má rád.

Potěšit ji toužím,
proto se teď ploužím
po rozpálené cestě
kilometrů dvě stě
za nejbližší květinou,
nezaslouží si jinou.

Dneska mám den,
rande jako sen.
První pusa
byla hustá.
Vidím ji všude,
láska to bude.

Na výletě s učitelkou
zažily jsme potíž velkou
nemohla už, chudák, dále
belhala se vzadu stále

řekly jsme jí: „tady pojdeš!
s poctivostí nejdál dojdeš!”
učka slzy ukrývá:
„vždyť já jsem ta poctivá!”

Když láska žilami koluje
a krev v celém těle otepluje,
až doteče k tvému srdci,
ten nejkrásnější máš pocit.

Dobrou noc,
přeju si tebe mít každou noc.
Ať se ti zdají nejhezčí sny,
tam, kde jsou kouzelné ostrovy.

Jsem jako sluníčko,
mám svoje štěstíčko,
které pro mě udělá,
co bych jenom chtěla.