Verše

Kdo chce s láskou kráčet světem,
nevyhne se při tom obětem,
ale tenhle cit za to stojí,
nevyhrál ten, kdo se bojí.

ten stav duše zvaný láska
co nám onu duši laská
způsobí, že si až mlaská
že jí při tom v kloubech praská

když den už s nocí splývá okno do tmy venku zívá
tam kde ruka s kosou zívá Bůh se na to shůry dívá
kdoví zda se rozední na rtech slova poslední
proč už rubáš neodívá ta ruka venku zimomřivá

tvář ta bledá vzhůru zírá strop nad sebou těžce vzpírá
jen kus plátna v ruce svírá ústa přitom neotvírá
Bůh ví proč se nemodlí není k tomu pohodlí
pár slov jež slepé oči neznají
proč jen zrnka času sbírá proč jen ještě neumírá

noc ta k ránu zpátky couvá dech jí ještě plachty vzdouvá
s tmou se jenom těžko smlouvá ta tak lehce neodplouvá
už ví že se nevrátí na břeh kde se neztratí
v mrtvou vodu tiše vplouvá a osudu neodmlouvá

já vím že prostor a čas už není
není už kdy a kde bdít či spát
končí bdění není ani snění
v mlze se ztrácí volní ptáci
kde už cesta není znát

péče Boží péče lidská péče paliatická
je tu celkem málo platná když už duše není zdatná

Jednou září,
jednou je temná,
láska se tváří
jako neodhadnutelná.

je to humor nebo není
to vám dávám k posouzení

já to stáří těžko zvládám
sotva vstanu na zem padám
často hlavou o stůl bacím
po obědě ihned zvracím
ztěžka potom usednu
z mísy už se nezvednu
ležím v mokru
dnes i zítra
sestra přijde vždycky zjitra
kašlu bliju sténám prdím
potím se a tuze smrdím
nemyslel jsem na konec
skončil jsem jak pitomec

Pokračování básničky

Kreslím si budoucnost
růžovými barvami,
prožili jsme toho dost,
špatné už je za námi.

Sama holka usíná,
když ji vůbec nevnímá
její princ vytoužený,
jako by nebyla na Zemi...

Když je rybář pochybný,
pomůže pan porybný.

Okouzlila mě princezna
tak neuvěřitelně líbezná,
že to nejde ani povědět,
musíte na ni pohledět.

Sen se mi zdál,
já se v něm bál
o lásku mou vysněnou,
klečel na kolenou
a prosil o záchranu,
ať zpátky ji dostanu.