Verše

Uvnitř mého srdce žije
láska, pro kterou jen bije,
hledá svou další polovinu,
toužím miláčkovi svýmu
už se konečně přiblížit
a navždy šťastně s ním žít.

City, které v sobě chovám,
těžko už před ním schovám,
musím s pravdou ven,
říct, že je můj sen.

Včera, když se mnou byla,
moje láska promluvila
a vybrala si jenom ji,
ji jedinou miluji.

Láska má je jedinečná
a troufám si říct,
že láska má je i věčná,
milujeme se nejvíc.

Když dva se rádi mají,
ten pocit jen oni znají,
každou vteřinu si užívají,
jeden druhému se oddávají.

Láska mi dává
to, co mám ráda,
po čem tak toužím,
bez čeho se soužím.

Kdo chce s láskou kráčet světem,
nevyhne se při tom obětem,
ale tenhle cit za to stojí,
nevyhrál ten, kdo se bojí.

ten stav duše zvaný láska
co nám onu duši laská
způsobí, že si až mlaská
že jí při tom v kloubech praská

když den už s nocí splývá okno do tmy venku zívá
tam kde ruka s kosou zívá Bůh se na to shůry dívá
kdoví zda se rozední na rtech slova poslední
proč už rubáš neodívá ta ruka venku zimomřivá

tvář ta bledá vzhůru zírá strop nad sebou těžce vzpírá
jen kus plátna v ruce svírá ústa přitom neotvírá
Bůh ví proč se nemodlí není k tomu pohodlí
pár slov jež slepé oči neznají
proč jen zrnka času sbírá proč jen ještě neumírá

noc ta k ránu zpátky couvá dech jí ještě plachty vzdouvá
s tmou se jenom těžko smlouvá ta tak lehce neodplouvá
už ví že se nevrátí na břeh kde se neztratí
v mrtvou vodu tiše vplouvá a osudu neodmlouvá

já vím že prostor a čas už není
není už kdy a kde bdít či spát
končí bdění není ani snění
v mlze se ztrácí volní ptáci
kde už cesta není znát

péče Boží péče lidská péče paliatická
je tu celkem málo platná když už duše není zdatná

Jednou září,
jednou je temná,
láska se tváří
jako neodhadnutelná.