Verše

Kdo koho zná, jak ten se má,
všude se ohání jmény známými,
brzy se povýší nad všemi svatými.
ve frontě stojí ti poctiví a hloupí.

Kdo na koho co ví, nemusí se dřít,
suchý chléb jíst a holou vodu pít.
Běda však těm, co svědomí koupí,
tajemství neřeknou jen němí - na slovo skoupí.

Kdo komu platí, ve tmě se ztratí,
však pozor před těmi, kdož na tom tratí.
Korunka ke korunce hodí se hospodyňce,
zatímco hospodář se služkou válí se ve špeluňce.

Kdo koho vydírá, lehce se spálí,
do jámy spadli už velcí i malí.
Peníze vždycky jsou počátkem zrady,
přísahej na pravdu - teď a tady.

Čím bohatší, mocnější se jeden stává,
tím hůř se mu spí a ještě hůř vstává,
pomalu z člověka zvíře se stává.
Komu se soucit i láska příčí,
nakonec věrného přítele zničí,
osud svůj prohrává - ďábel už nešeptá, ten přímo křičí!

Jsem ještě příliš mladý,
ale můj život začíná nabírat grády.

Kouřím svou první cigaretu,
a bouřím se proti celému světu,
je mně sedmnáct a o měsíc víc,
ale o lásce, a o životě nevím ještě nic.

Odejdu do přírody na chvíli,
tam se mně tuze zalíbí.

Sedím v trávě,
kolem přechází dívka právě.

Hej, dívko, dej mně polibek první, do života,
udělá to, a hlava se mně z toho zamotá.

Pokračování básničky

Snad se bůh spletl,
když do vlasů mi vpletl
tvou růži.
Kam zmizel jsi,
proč tady nejsi?
Uplakat se můži.

Najít lásku mou
je pro mě záhadou,
dlouho, dlouho už se snažím
najít toho, po kterém bažím.

pro veverky slabost mám
když jdu někdy parkem sám
s radostí je krmívám

jedna je mi obzvlášť blízká
přihopká když se mi stýská
nožkama mě drze tříská

předníma oběma dvěma
když potravu hnedle nemá
naštve se ta mrška němá

na rameni pevně sedí
vyčítavě na mne hledí
jestli sleze čerti vědí

není ořech není kůrka
prská vzteky jak nestvůrka
v kapse hledá ta potvůrka

Pokračování básničky

Láska je údělem mým
a já si toho moc vážím,
jsem šťastná jako blecha,
že samota mě navždy nechá.

Láska je příjemná věc,
dokonce velmi,
to není žádný kec,
své srdce dej mi.

Mám tichou a hodnou tchyni,
která udělá, co mi na očích vidí!

na to samé myslím pořád
jsem to ale pěkný neřád
každá sukně mě hned láká
jak ptačí zob vábí ptáka
vždycky když se večer smráká
má stará se někde fláká
od kámošky když se vrací
domů jako tažní ptáci
myšlení mi uspořádá
po večeři má mě ráda
má mě ráda na chvilku
když mi stele postýlku

holčička z ulice velká parádnice
dala si tetovat na bříško zajíce

ten zajíc z plejboje půjde s ní do boje
o přízeň jednoho fešného kovboje

chtěla mít zezadu papouška kakadu
šla proto pracovat na letní brigádu

na stehno opičku hada na nožičku
radost je pohledět na tuhle slepičku

prohrála nakonec než přišel prosinec
kovboj se rozhodl pro jiný zvěřinec

povadla kůžička smutná je opička
upadla na líčka nejedna slzička