Verše

Whisky piju jako ďas,
po zádech mi běhá mráz,
že by ji snad zdražili
nebo nedej bože zrušili.

na ulici sedávali losů prodavači
malý stolek a židlička k živobytí stačí
tuhý režim tehdy bránil všemu podnikání
z protekce však tahle možnost byla pro ně k mání
nepříjemní tito lidé losy vnucovali
jistou výhru kolemjdoucím pořád slibovali
už jak děcko těmhle dědkům drze jsem se smával
že u stolku nemívají vůbec žádný nával
kdyby losy koupili si, zbohatli by jistě
nemuseli by pak dříti v tomhle hloupém místě
smysl pro humor jim chyběl, byli vždycky vzteklí
abych zmizel a to rychle, nerudně mi řekli

Mé srdce není z kamene,
tak proč je pořád zlomené?

Co je to svět?
ptala jsem se hned,
jak jsem se narodila
a odpověď jsem objevila
hluboko uvnitř mého srdce,
najde ji každý, kdo chce.

Její srdce láskou plane,
netuší, kdy se to stane,
ale touží po jediném,
neskutečné nádherném,
prvním zamilovaném polibku...
cos myslel, ty dobytku! :-)

Jeho slova mě hřejí,
vtipům se vždy zasměji,
doteky hladí mou duši,
miluji ho až po uši.

Navštívila nás láska,
nejdřív to byla sázka,
pak jsme se dali dohromady
a teď stojíme přímo tady,
před tímto oltářem
a pokračuje náš sen.

byl jsem kdysi učitelem
býval jsem jím duší, tělem
když na život zpětně civím
tak se tomu ale divím

proč jsem něčím jiným nebyl
připadám si jako deb..
moh jsem býti námořníkem
ještě radši politikem

měl bych lepší vzpomínání
na životem proplouvání
chtěl to osud takhle snad
ty haranty měl jsem rád

já jsem věřil v Hospodina
už jak malé děcko
učili mne že je Pánem
tudíž může všecko

vždyť on jako Všemohoucí
může ďábla zlikvidovat
hlavou teď mi ale vrtá
proč ho nechá úřadovat?

stačilo by okamžitě
zamáčknout ho jako brouká
je tu samé zlo a bolest
člověk na to divně kouká

tohle pravil Karel Čapek
tatíčkovi v Lánech
ten mu řekl milý synu
těchhle úvah zanech

Životem znavená,
moc pro mě znamená,
že mi šanci dal
a miluje mě dál.