Verše

Bylo mně deset let
a prožíval jsem svůj klukovský svět,
i do školy jsem chodil rád,
a život mě pomalu učil, zlobit se, i smát.

Kdybych se narodil o deset let dřív,
mohl jsem za týden vypít, aspoň pět piv,
ale zatím jsem byl kluk,
a tak hodně toho mně bylo fuk.

Končila zima, sníh rychle tál,
abych ve škole nepropad, toho jsem se bál,
ale nakonec vše dobře dopadlo,
a vyhnulo se mně z propadnutí propadlo.

Čas od šprtání ve škole jsem uvítal,
s jásotem s ostatními, prázdniny přivítal,
na prázdniny jel jsem k babičce a dědovi,
vím, že mé klukovské tajemství, se nikdo nedoví.

Pokračování básničky

já jsem šťastný, ty jsi šťastná
nastává nám chvíle slastná
za prací já jedu na rok
budeme mít na klid nárok

do Afriky na rok jedu
v mysli tajné plány předu
na černošky já mám choutky
nesmí však být lidožroutky

pro tebe zní srdce mého tlukot
pro tebe mám ve svých žilách hukot
pro tebe já chystám pivo mažu chleby
v postýlce nám bude jako v nebi

Šla teta na snímkování,
měla pěkné tetování.
Pan doktor se jí hned ptal:
„Kdo vás, teta, tetoval?”
„Nechte prosím slabou ženu,
já jsem tady na rentgenu!
Já se sama tetuji,
háčkuji a letuji...”

Kdo miluje, ten je šťastný,
život mu je hnedka jasný,
budoucnost má růžovou,
spojenou s láskou svou.

chlubila se jedna paní druhé paní vedle v domě
do koupelny zcela nové pozvala ji srdečně
za chvíli už u ní zvoním jevím zájem zcela skromně
koupelnu mi ukazuje koupeme se společně

kde je beton bylo rákosí
byly žáby hučel splav
o rachot aut se nikdo neprosí
virtuálně se tu bav

Když dýchali jsme pro sebe,
stoupala jsem do nebe,
ale potom se to pokazilo
a mě peklo pohltilo.
Jsem ve velkém srabu,
snad se z něj někdy vyhrabu.

Sotva jsme zamávali létu
a už svou barevnou paletu
podzim venku vystavuje,
stromy oděly nový háv,
nestyděl by se ani páv,
příroda návštěvníka očaruje.

Když miluješ,
není co řešit,
jestli je láska hřích,
tak koukej hřešit.