Verše

Láska jako z románu
potkala mě po ránu,
od té doby se ten den
změnil v nejkrásnější sen.
Pořád myslím na ni jen.

Láska a cit
nejdou nahradit
ničím, co na světě je,
je zázrak, když člověk miluje.

Jsem ráda, že lásku mám,
hrozně moc si to užívám
a nedokážu si představit,
že bych zas měla sama být.

Ať je zima, ať je mráz,
hoří láska uvnitř nás,
nekonečně se milujeme
a vše si spolu užijeme.

Výtah opět nejede
a moje noha nesvede
zdolat další schod.
Kde jste, výtaháři,
už hodinu, lháři,
přišli byste vhoda!

Sny, které se nám zdají,
něco tajemného v sobě mají,
čemu bychom chtěli porozumět,
třeba bychom pak chápali svět.

Potkali se, ona a on,
srdce buší jako zvon,
když do očí se dívají
a ptáčkové jim zpívají,
prostě láska jako hrom.

Je má láska jediná,
krásně se mi usíná,
když ji cítím po svém boku,
chci takhle žít tisíc roků,
do skončení světa,
moje srdce létá.

synkovi jsem kdysi sepsal
pohádku dost napínavou
dostal půlku, co bude dál
honilo se jeho hlavou

druhou půli chtěl mít rychle
já byl ale neoblomný
za svou práci požaduji
vyplatiti obnos skromný

stačí stovku z kapesného
když mi hošík obětuje
ošíval se, platit nechtěl
jeho nápad náhle tu je:

vypůjčil si stokorunu
obkreslil ji dobře dosti
za tu práci namáhavou
vyhověl jsem zvědavosti

za bankovku padělanou
dostal text, co nebyl pravý
nakonec dal stovku pravou
po kom je ten kluk zvědavý?

kdesi v dálce na radnici
mají mrchu tajemnici
zakázku tam kdo chce získat
podle ní pak bude pískat
z předražených plateb musí
dávat této ženě kusy
pěkné kusy kořisti
pak mu další zajistí
když se o tom rada radí
sedí vzadu na pozadí
každému kdo hlasuje
drobty taky shazuje
hlasovat však musí kladně
pak se najde něco na dně
to dno je však pěkně zlaté
tady důkaz o tom máte:
nové vily u lesa
srdce nad tím zaplesá
provdaná též dcerka tu je
s novým jménem kandiduje
lidé z města ani neví
kdo se na radnici zjeví
rodinka se usazuje
vlivná místa obsazuje
kšefty kvetou nadějně
daří se tu zlodějně
málokdo ví co se děje
kdo ví, nad ziskem se směje