Verše

Měla v sobě zápal,
který jsem nechápal,
dokud mě nepolíbila,
tím plamen vznítila
uvnitř mojí hrudi,
co mě ze sna budí.

Chybíš mi moc
můj sladký básníku.
Hledám Tě všude
i když nevím co s námi bude.
Jsi moje štěstí
co ráda jsem prožila
a srdce své do Tvého vložila.
Přeji Ti jen radost a lásku.
Chtěla bych Ti říkat...

Když ji miluješ,
není co řešit,
nejsme mnichové,
koukejte hřešit!

Láska je smyslem života,
bez ní existuje jen samota,
proto by si jí měl člověk vážit
a vyjít jí vstříc se snažit.

Láska je barevný kout,
ze kterého chceš plout
jedině do ráje,
moc krásná je.

Láska je všechno, co světě mám,
bez mojí princezny teď umírám.
Nechápu, jak se tohle mohlo stát,
vždyť ji mám tak hrozně moc rád!

Kašlu na všechna pravidla,
láska vytáhla stavidla
a my se s ní vezem na vlně,
budem se mít jak v bavlně.

Miluju, nic nepředstírám,
touhou po ní teď umírám
každou vteřinu,
bez ní zahynu.

Srdce bije jako divé,
melodie nejsou tklivé,
dávno jsem se změnila,
co jsem ho políbila.

když jsem vzpomněl na maminku
tatínek mi ještě zbývá
proto píšu o něm zmínku
do pera se shůry dívá

vidí co tu smolím jemu
jenom samé marné věci
přesto žehná synu svému
rozuměl mi vždycky přeci

snad má ze mne radost trochu
tam nahoře i v té dálce
říká si: no dobře hochu
snad mi při tom drží palce

možná že je na mne hrdý
možná že však vůbec ne
býval na mne trochu tvrdý
už od první obecné

nebyl tvrdý ani málo
spravedlivý - to on byl
tehdy se mi to tak zdálo
kéž bys otče déle žil