Smysl života

básník, ten má v sobě cosi
co do duše city nosí
někdy milé, někdy smutné
jindy mlčí, jak když utne

pak se zase znovu vzchopí
slzičkami líčka kropí
smutný ale nejvíc bývá
když při čtení někdo zívá

nejradši má trochu vzruchu
pusinku od ucha k uchu
když má holka rozesmátá
dále psáti opět chvátá

pro úsměvy přece žijem
úsměvem si smutky smyjem
i mrtvole úsměv sluší
úsměv spasí každou duši

úsměv nikdy nezná hranic
život bez něj byl by na nic
úsměv v srdci pěkně hřeje
jenom bloud se nezasměje