jen podivín může říci, že je podzim krásný
mám rád teplo, mám rád světlo, pak mohu být šťastný
slizké listí, kal a bláto, k tomu šedé nebe
nevinného pocestného z toho vlhka zebe

zebe tělo, zebe duše, lidi jsou mrzutí
zůstat doma, pěkně v teple, člověka to nutí
na palmy se radši dívá tupě v televizi
ten, kdo může, jen na chvíli, někam na jih zmizí

prognóza je pro deprese v tomto čase hrozná
kdo je v městě plném špíny, ten to dobře pozná
vánoční kýč dva měsíce všude kolem straší
je zde smutno z toho všeho v této zemi naší

dárky v září nakupuji, prchám před vším shonem
když náhodou slunko svítí, tak si řeknu: honem!
v lesním tichu oživuji chvíli pocit letní
na dlouho to ale není, než se brzy setmí

jako medvěd v tomto čase chtěl bych dlouho spáti
nevidět ten smutek kolem, než se léto vrátí
býti více na severu, jako migrant z jihu
musel bych to nějak přežít naložený v lihu

a tomu, kdo pít nemůže, kynou špatné časy
bez domova, světla, tepla, rve si asi vlasy
když se cestou neutopil, přelez všechny ploty
dostal se sem právě v době této zimní sloty