Verše

podivné zas verše píšu
pro ně vždycky jenom dýšu
by to mělo rytmus, rým
točím strojkem mozkovým

když se nemá točit nazad
tak se musí dobře mazat
kdyby došlo mazadlo
špatně by to dopadlo

zazdím prcka každou chvíli
dostanu se takto k cíli
promazaný závit točí
se jak hřídel v kolotoči

mozeček si libuje
mazadlo mu šmakuje
a pak náhle šmytec praví
až se jeho závit znaví

a to potom znamená
že i voda svěcená
nepomůže ani trochu
kdybys jí pil litry hochu

Chtěla bych ti sdělit to,
co sdělit ani nejde.
Říkáš, že to nic,
že to samo přejde.
Láska je smutná a taky divná věc,
co zbývá říci vlastně nakonec...
Chtěla bych ti sdělit to,
co sdělit nejde,
tak prosím mlč, neříkej,
že to přejde.
Nemůžeš pochopit,
jak moc to pořád bolí,
snažím se nemyslet, myslet na cokoli...
Chtěla bych ti sdělit... nesdělitelné.

Někdy přemýšlím o smyslu života
a co mě napadá, to je slabota,
myšlenky se jen tak toulají
a žádný pevný bod nemají,
je to zkrátka hodně složité,
věc, již jen tak nevymyslíte.

Láska nám ukazuje,
co všude kolem tu je
a my to jen nevidíme,
s ní to poznat smíme.

Láska čarovná
kouzelný má vliv,
spory urovná,
šťastně jsi živ.

Poezie mého srdce
zasahuje
mou duši prudce,
miluje!

Když se člověk zamiluje,
srdce mu láska naplňuje
a on se cítí mnohem líp,
je rozdíl s láskou žít.

Štěstí není výsada,
je to tajná přísada,
kterou v sobě láska má,
proto je tak nádherná.

Láska veliká
srdce rozehřeje,
už neutíká,
zůstat si přeje.

Milování je darem božím,
proto se tak rád množím.