Verše

Láska je božské znamení,
když milenci znavení
vedle sebe uléhají,
k ráji nejblíž mají.

Když vedle ní usínám,
tak jen lásku vnímám
a svět je růžový,
snad mi osud napoví,
jak si ji udržet
a navždy mít ten svět.

Jak se blíží Valentýn,
mizí ze světa splín
a láska srdce naplňuje,
každý, kdo chce, se zamiluje.

Každý city máme,
občas někdo vzplane,
když si je vyznáváme,
svět se rájem stane.

Když na lásku padne stín,
zachrání ji Valentýn.

Láska kolem kroužila
a já po ní tak toužila,
že jsem šla slepě za ní,
však bylo to jen zdání...

Láska mi dává ochutnat
všeho, co mám tak rád.
Nedám na ni dopustit,
víc totiž nemohu chtít.

Láska dělá
pěkná těla,
občas mlčeti zlato,
přijdete jak na to...

Krev mi piješ delší dobu,
hořkost v sobě mám.
Tys mě přehlížel jak mlhu,
slovo rád neznám
a díru si ve mně vykopal
A taky
necit k tobě já necítil,
v řece se topím,
emoc k mamce jsem víc cítil,
láskou se tropím.
A taky
tvé slovo jsem ignoroval,
jak ty má slova.
Mé vnitřní já se topilo,
já jsem soudíval
tvého ducha, má hořkost, síla
A taky

Pokračování básničky

Vlídné slovo
zastaví olovo,
změní svět,
je to květ.