Verše

Když na lásku padne stín,
zachrání ji Valentýn.

Láska kolem kroužila
a já po ní tak toužila,
že jsem šla slepě za ní,
však bylo to jen zdání...

Láska mi dává ochutnat
všeho, co mám tak rád.
Nedám na ni dopustit,
víc totiž nemohu chtít.

Láska dělá
pěkná těla,
občas mlčeti zlato,
přijdete jak na to...

Krev mi piješ delší dobu,
hořkost v sobě mám.
Tys mě přehlížel jak mlhu,
slovo rád neznám
a díru si ve mně vykopal
A taky
necit k tobě já necítil,
v řece se topím,
emoc k mamce jsem víc cítil,
láskou se tropím.
A taky
tvé slovo jsem ignoroval,
jak ty má slova.
Mé vnitřní já se topilo,
já jsem soudíval
tvého ducha, má hořkost, síla
A taky

Pokračování básničky

Vlídné slovo
zastaví olovo,
změní svět,
je to květ.

Láska se mnou pěkně hází,
zvlášť když mě doprovází
ta, pro niž mé srdce hoří,
to pak city všechno zboří.

Odjakživa
láska byla
a taky bude dál,
sám Bůh nám ji dal.

Láska vždycky byla vším
na světě nejpříjemnějším,
to se věky věků nezměnilo
a těžko by to kdy jinak bylo.

Mé srdce jen pro ni bije,
nemůžu uvěřit, že žije,
vždy byla jen v mých snech
a teď se toulá v mých dnech.