Verše

Kdo lásku nepoznal,
nedostane se dál
ani o malý krok
třeba za celý rok.

Valentýn je tu,
vzdálen sice létu,
ale stejně zahřeje,
láska ještě lepší je.

Potkala jsem ve městě
kouzelného pána,
tep mi stoupnul na dvě stě,
neusnu do rána.

Láska všude víří,
úsměvy se šíří,
Valentýn v plné kráse
přišel po roce zase.

Svátek pro ty, co rádi mají
a život ve dvou si užívají,
od rána už startuje,
šťasten, kdo miluje.

Zbylo mi jen věčné snění,
moje paní tu už není,
slzy kanou po polštáři,
zmizela v jasné záři...

Už nikdy...

Kolik zvládnu bolesti...
když v hlavě kladivo,
zatnuté do pěstí,
Tobě se líbilo...

Bodáš a na rtech úsměv,
lžeš nejen sobě,
myslíš si, že máš úspěch,
v relativní době.

Sáhnout na pozlátko,
prsty Tvé křičí,
za živa jehňátko,
jsi všech a ničí...

Až přijde doba,
tak budeš sám,
toužit a ničit,
dobře to znám.

Pokračování básničky

Dal jsi mi život a já Ti dala svůj.
Už 17 let společnou cestou jdem.
Já chci být vždy tvá, jak ty jsi můj,
spolu vše v lásce překlenem.
Na cestě životem Ti toužím být oporou,
ať k Bohu se vzájemně posouváme,
kéž v nebi se sejdem za života záclonou,
s pomocí Boží vždy všechno překonáme.

Žít jeden pro druhého
a když jde do tuhého,
pevně při sobě stát,
to chtěl bych už znát...

Kdo lásku zná,
ten za pravdu mi dá,
že je jedinečná
a měla by být věčná.