Verše

Hody, hody doprovody,
vejce dejte malované,
a jestli ho nedáte,
tak brzy uhlídáte,
co že se to stane...
(Polijem vás kýblem vody.)

Koleda, koleda,
kdo nám panáka nedá,
ten ať si nás teda nepřeje,
naše pomlázka ho zahřeje.

Hody, hody,
smutek je z vody.
Tak nám ji nenalévejte,
raději frťana dejte,
anebo rovnou dva,
ať je tu zábava.

Hodky, hodky,
máte vodky?
Jistěže máte,
nám neschováte
ani kapičku,
za chviličku
ji vyštracháme,
žízeň totiž máme.

Velikonoce jsou časem,
kdy jděte za silným hlasem
vašeho srdíčka,
jaro vás hýčká,
jak všechno kvete,
život si upletete
takový, jaký jste vždy chtěli,
však uvidíte po neděli...

Je ráno jak malované,
říkám si, co se stane,
když nepůjdu do práce
- to by byla legrace!

Jednu krásnou dívku jsem miloval,
však můj anděl ji přede mnou schoval
tak, že nenajdu ji nikdy víc,
nebaví mě už na světě vůbec nic.

Venku už je noc
a já se těším moc,
až nebudu sama,
to vám budou rána!

Nech mě prosím ukázat Ti, co cítím.
Víš vůbec, co prožívám a cítím, tam uvnitř?
Jaký boj podstupuji a jak se snažím být v pohodě?
Ani spát kvůli tomu nemůžu...

Já vím, jak těžké to pro Tebe musí být,
vím, že tam uvnitř, se snažíš potlačit to samé...

Vím, jaká těžká cesta to je,
a jak je těžké přesvědčit své srdce,
že tohle cítit nemá...

Jenže život si s námi hraje
a když do toho zasáhne osud,
těžko se můžeme bránit.

Bránit se něčemu,
když víme, že náš boj je předem prohraný,
když do toho vstoupí láska...

Pokračování básničky

Je to láska, co nás naplňuje,
když se člověk zamiluje,
nejhezčí se mu hned svět zdá,
něco nepopsatelného se přidá
do jinak obyčejného života,
daleko, předaleko je samota.