Verše

Láska, která nežárlí,
utopii zrcadlí,
žárlivost je koření,
bez něhož lásky není.

Moje srdce je jí plné,
láska se do něj hrne
rychlostí řeky rozbouřené,
prožívám chvíle vysněné.

bývají nálady delší než věčné
duše se zmáčí
pak ve vánku osychá
lascivně hladí to dívání do ticha
pravda spí ve lži a kolmá je k tečně

zčernalá kronika na černém pozadí
na šňůře vyprané špinavé splíny
přejdeme k tortuře

klid v soudní síni!
proniká bolest

tak na to se posadím

pohřbívat do hlíny ego se nesmí
čeho se bojí strach víc než sám sebe?
není to nakonec prachsprostá show?

kdo za tím stojí?

snad Bůh?

nebo vesmír?

tak jako všichni i on býval rebel

tak jako všichni

i pocity lžou

Hoď do ringu bílej ručník
Už mě zase chytá žlučník

Vlakem do stanice Touha
je to vteřina pouhá,
ale k Lásce, která následuje,
ještě dlouhá cesta to je.

Venku je asi
nejhezčí počasí
z celého roku,
zvuk mých kroků
tak míří tam
a nejdu sám...

Chtěl studovat stůj co stůj
V JZD teď kydá hnůj

Proč vám tak vadí,
že vykrádám hroby???
Není to úchylka...
je to jen hobby...

Před pár lety chlastal jsem
Jak neřízená střela
Pod obraz a nahý, šel jsem
Na mši do kostela

Dostal jsi se ke mně náhodou
Utekl jsi a já si tě nechala
Čí jsi byl předtím bylo záhadou
Že jsi mého ex bych nehádala

Dala jsem ti volnost běhal jsi ven
Mnohokrát jsi se vrátil potlučený
Ale žil jsi si svůj divoký sen
Kde můj dohled byl nad tebou vyloučený

Vždycky jsi se ze všeho dostal
Ať to bylo cokoliv vždy jsi vyhrál
Nehledě na to zda jsi na nohou přistál
Moc rád jsi si se vším hrál

Do tvých uší jsem šeptala tajemství
Tvůj kožíšek vsakoval moje slzy
Vzniklo mezi námi přátelství
Které však skončilo tragicky brzy

Pokračování básničky