Verše

Veverka přes cestu běží,
formuli unikne stěží
- ještě že tam žádná nejede,
tahle akce se zrzce povede.

Má oči anděla,
kdyby jen věděla,
jak o ní sním,
byla by moje,
jistota to je,
ale co já vím...

Přišel jsem o svůj cíl,
pro který jsem jen žil,
smutek naplnil mé srdce,
ranilo mě to fakt prudce.

Vzali jsme to šmahem,
rozplývám se blahem,
konečně holku mám,
nejlepší, co znám.

Odpusť mi prosím má prudká slova.
Možná jsem se měla zamyslet znova,
než jsem něco prudce vyslovila
a Tobě asi ublížila.
Nikdy jsem nepochybovala o tom,
že jsi skvělý muž.
Někdy se však cítím,
že mám na krk přiložený nůž.
Víš sám, že celá situace je velmi tíživá
a východisko najít lehké nebývá.
Často jsem snila, že jednou budeme spolu
a budeme snídat u jednoho stolu.
Nevím však vůbec, co se děje,
možná je v nás stále nějaká naděje.
Nerada vidím, když se trápíš.
Jsem radši, když si sníš.

Oblažila
mě svou přítomností,
že tu byla,
užívám si do sytosti.

Už nemiluji - nevím proč,
láska je velký kolotoč
a my jsme jen návštěvníci
po trošce štěstí lačnící,
kteří jsou uvnitř něho,
toho kolotoče zběsilého.

Láska můj svět změnila
úplně k nepoznání,
o tom jsem ani nesnila,
říkám jenom - páni!

Nepotřebujete malichernosti,
abyste měli důvod k radosti,
pro vás je hlavně důležité,
že máte, o čem nejvíc sníte.

Můžu jen snít,
jaké to asi je,
někoho mít,
když člověk miluje.