Verše

Kapičky rosy na tvé dlani,
polibek letmý na tvou tvář,
dotek, co svádí k něžnému hraní,
slůvka, co se mění ve zlatou zář.
Den, co se chýlí k večeru
rozprostřel něžné vyznání,
schoulená ve tvou náruč se zahřeju.
Cítíš mé sladké svádění.
Okouzlený mým dotykem
vnímáš bouřlivé vzrušení.
Zakončím tanec polibkem,
pryč je mé něžné svádění.

Co je to vlastně láska?
Když se spojí dvě těla v jedno,
nebo když splynou dvě duše v jednu?
Láska je štěstí, láska je trápení,
láska je všechno, láska je i soužení.
Kolik cest a cestiček už jsi vystavěl
a někdy na někoho i zapomněl?
Stačí jediný pohled do duše
a rukou při tom pohladit.
Miluješ, ale jak hluboce?
Milujeme, ale jak tohle pouto přestojí naše emoce?
Už konečně vím, co je to láska.
Jsou to dva lidé, kteří se potkají,
je to jako sázka, milují se potají.

Není správné lhát,
důležité je pravdu znát,
potom člověk šťastný je
a život si opravdu užije.

Život mnohdy za moc nestojí,
ale pro ty, co se nebojí,
se vždycky cesta najde
a změnit budoucnost jde.

Veverka přes cestu běží,
formuli unikne stěží
- ještě že tam žádná nejede,
tahle akce se zrzce povede.

Má oči anděla,
kdyby jen věděla,
jak o ní sním,
byla by moje,
jistota to je,
ale co já vím...

Přišel jsem o svůj cíl,
pro který jsem jen žil,
smutek naplnil mé srdce,
ranilo mě to fakt prudce.

Vzali jsme to šmahem,
rozplývám se blahem,
konečně holku mám,
nejlepší, co znám.

Odpusť mi prosím má prudká slova.
Možná jsem se měla zamyslet znova,
než jsem něco prudce vyslovila
a Tobě asi ublížila.
Nikdy jsem nepochybovala o tom,
že jsi skvělý muž.
Někdy se však cítím,
že mám na krk přiložený nůž.
Víš sám, že celá situace je velmi tíživá
a východisko najít lehké nebývá.
Často jsem snila, že jednou budeme spolu
a budeme snídat u jednoho stolu.
Nevím však vůbec, co se děje,
možná je v nás stále nějaká naděje.
Nerada vidím, když se trápíš.
Jsem radši, když si sníš.

Oblažila
mě svou přítomností,
že tu byla,
užívám si do sytosti.