Verše

Když jeden druhého máme,
tak si život užíváme,
s láskou je vždy hezčí svět,
kdo se zamiluje, nechce to vrátit zpět.

Kdo miloval, dobře ví,
že nešťastnou lásku nic nespraví,
svět totiž není vždycky fér,
jednomu dávej, druhému ber.

Miluji hodně,
miluji moc,
za svitu pochodně
romantickou noc.

Když lásku máš a nevnímáš,
to nejkrásnější ztrácíš,
když jí ale šanci dáš,
světu podobu ráje vracíš.

Co vidíš ty, když na sebe se díváš
Jak hodnotíš obraz, co denně v zrcadle vídáš
Co žene se ti hlavou, když v sobě bloudíš
Jaký pocit je, když marně po pozornosti ostatních loudíš

Zavři teď oči, teď půjčíš si moje
Skrývají to, co nevidí na tobě tvoje
Pozorně dívej se a možná pochopíš
Je na tobě, jak tuto pravdu uchopíš

Nehraná upřímnost kouká ti z očí
A já náhle nevím, co si mám počít
Pod žárem tvého úsměvu ledovce jdou k zemi
Tak snad jednou pochopíš, proč s tebou dobře je mi

Ta naprostá pohoda, co září ti z tváře
Říct, že tě nemiluju, byla bych lhářem
Nad tím, čím oplýváš, můj rozum žasne
Že si tě vážím, je ti snad jasné

Pokračování básničky

Krása lásky spočívá
v tom, když se člověk podívá
do očí toho druhého,
není nic tak krásného.

Svět je květ
a nechci zpět
tam, kde jsem dřív byla,
láska mě spasila.

Moje srdce otrávil jed,
poznala jsem to hned,
že naše láska šťastná nebude,
proč jsi tak krutý, osude??

Když nenávist vládne,
vše špatně dopadne,
proto lásku volte,
zázraky jí dovolte.

Láska mé srdce naplnila,
neuvěřitelně se mi zalíbila
ta, kterou jsem potkat měl,
ačkoliv jsem o tom nevěděl,
ale teď už o tom vím,
jenom o té jediné sním.