Verše

Jestli někdy tenhle svět vopustím, tak příjemnej vodchod chci mít.
Abych si potom, po smrti řekla, že stálo za to žít.
Ať i před smrtí se cítím zase po celým těle krásně a ať se směju, i když se budu topit,
a ať navždy vím, že nestačí jen trochu popít.
A chci se v tom bazéně udusit smíchem,
slibuju, že nevodejdu s tichem.
Emoce nádherný, věrný alkoholu,
abstinenti jsou jen parta volů.
Navštěvuju pod vlivem i svou školu.

Venku ptáčkové zpívají,
moje oči se na svět dívají
a nemůžu se vynadívat,
jaro musí každý vzývat.

Mám toho hodně na srdci,
a je toho ještě víc, toho, co chci,
snad můj sen se skutečností stane
a láska uvnitř mě vzplane.

Krásné city mít,
nádherně si žít,
to je můj sen
a doufám jen,
že potkám tu pravou,
ostatní prosím stranou.

Zlomené srdce mám,
na lásku umírám,
nikdo mi nepomůže,
jenom ten může,
co mi to způsobil,
ale to by on nebyl,
kdyby mi pomáhal,
nač by se namáhal.

Láska je ten zázrak pravý,
proto nás život s ní tak baví.
Kdo miluje, nikdy by neměnil,
bez lásky by jen poloviční byl.

Toužím moc
po lásce,
volám o pomoc
na jarní vycházce.

Kdo lásce příliš nevěří,
ten nikdy vlny nezčeří
moře pravého štěstí,
je zázrak život v lásce vésti.

Láska se odkládá,
ponurá je nálada,
v mém srdci je podzim
a zima se blíží,
co dělat, nevím,
hrozně mě to tíží.

V srdci jsem lásky měla
víc, než jsem si představit uměla,
ale bylo to k ničemu,
nedala jsem ji pravému.