Verše

Miluji Tě jako jaro vůni,
chladíš mě jak voda v tůni,
zahříváš jako oheň...
Lásko, nikdy na mě nezapomeň!

Ani za tisíc let
neprojdeš celý svět,
přesto se o to snaž
a všechny překážky smaž.

Nešťastná láska
mé srdce rozpárala,
vše, co jsem měla,
bezcitně mi vzala.

Mám jednu větu pro Tebe,
láska hladí a nezebe.
Za touto větou
i růže v písku kvetou
- jednu mám pro Tebe.

Každý v srdci máme
ten nejkrásnější cit
a když ho rozdáváme,
potom je radost žít.

S láskou cítím hned,
že je krásný svět,
hned je radost žít,
když máš pro koho být.

Moje milá hvězdičko,
splň mi moje přáníčko,
splň mi málo nebo víc,
budu ráda na tisíc.
Mé přáníčko zní,
a není to mé poslední:
Vrať se ke mně navždy zpět,
projdem spolu celý svět.
Zažijeme spoustu vášní,
v čem je to tak asi zvláštní?
Jednu zvláštnost bych tu měla,
ráda bych ti ji pověděla,
ale to až někdy později,
až se mé sny v pravdu promění.

Když miluješ, tak to víš,
žiješ si, jak když sníš,
nic nemůže být krásnější,
láska je prostě nejlepší.

Chybí mi tvoje modré oči,
do kterých se tak rád dívám.
Chybí mi tvoje sladké rty,
které tak rád líbám.
Chybí mi...
No prostě mi strašně moc chybíš celá...
Nepotkal
jsem nikdy tak nádherného anděla.

Toť slovo, co hodně lidí nezná,
ale však někdy pozná,
začíná to tak, že se jeden člověk člověku vyzná...
a jeho dobrou duši pozná...
tak hodně vztahů začalo...
naopak některé lidi toto vyznání naštvalo...

Já jsem dost špatných duší poznal,
nevěděl jsem to a do pokoje si je pozval...
na výročí byl konec, který mě naštval...
už jsem radši sám...
protože se bojím někomu svou lásku a srdíčko dát,
objetí některým osobám dám... po čase se musím smát...
protože já idiot jim naletěl,
oni by teď chtěli, abych oknem dolů letěl...

Nechci mluvit o sobě...
radši budu mluvit o tobě...
jsi osoba, která se na světě často nevidí...
ze začátku jsem tě vůbec neznal a bál se...
tvoje dobrá duše se však časem projeví...
považuji se za prase...
za pár let budeš mít ty i já praxe...
nebo snad máš??
Hezky se na mě usmíváš...